Strach z Vlastních myšlenek

11. září 2016 v 22:45 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ |  My shits
A není to vlastně důvod, proč tady vůbec píšu? Nebo spíše proč jsem tady vůbec psala, dříve jsem neměla komu říct svoje názory a ani dnes nejsem schopna zformulovat všechny své myšlenky do slov. Na poslední chvíli jsem si všimla tohoto témata týdne a najednou mi došlo tolik věcí, proč tu zůstat. Kolikrát mě napadá tolik věcí, ať jsou to pouhé poznatky nad okolním světem, který mě nepřestává udivovat, nebo sebeúchylnější představy, řekněme třeba o Devinovi. Vážně, jenom o Devinovi…


Ale k tomu hlavnímu co jsem chtěla říct, napadá mě tolik věcí, které ze sebe musím dostat, protože mě to děsí, tíží, no nevím jak to popsat. Je to jako jistá forma svěřování. I když nejsem tohoto zastánce. Ano dokáže to uvolnit to vnitřní napětí, dokáže to na chvíli navodit pocit, že na to nejste sami, že vás někdo podrží. Ale kde byl kdokoli v tu chvíli, kdy jste ho potřebovali více než teď na to vyzpovídání.

Při psaní posledního odstavce jsem si vzpomněla na nedávnou událost. V tu chvíli ani nevím, co se mi honilo hlavou, chtěla jsem to kolemjdoucí hovado zabít, utéct, vybuchnout vzteky nebo někam zalézt a zoufale tam brečet. Tohle všechno byly myšlenky, které mě teď děsí, samozřejmě že jsem zbaběle neudělala nic, pomalu šla svým tempem ke škole, jako by se nic nestalo, jako by mi nikdo nic neřekl. Sice nebylo to nic vážného, ale nechce se mi o tom zrovna moc psát, vlastně ani to nestojí za řeč.

Ano takhle přistupuju k hodně věcem, něco se mi stane a vše co o tom řeknu je, že to nestojí za řeč. Je to tak už několik let. Chtěla jsem se zabít, nestálo to za řeč. Řezala jsem se, nic důležitého, co by měl někdo vědět. Osahávali mě v autobuse, nikdo nezasáhl. Často jsem v mdlobách, ale nikdo mi v zimě neotevře okno, protože je všem zima. Přišla jsem málem o nehet, běžná věc. Svíjela jsem se včera v křečích, vždyť to nic nebylo. Vzhledem k tomu, že se to týká mě, je mi to naprosto lhostejné, i když v dané chvíle to vážně bylo nepříjemné, můj pohled na věc je teď asi tak nezaujatý, že ani nemůžu popsat jak. Když bych si měla představit, že tohle by zažil někdo jiný, naplní mě pravděpodobně už lítost.

Jsem ale prostě ten typ co se neumí svěřovat, přijde mi to, jako kdybych projevovala slabost. I tak dále říkám všem okolo, že to pomáhá a že se mi můžou svěřovat. Je to absurdní, když tomu nevěříte a stejně to lidem vnucujete. Teda jsem vlastně ochotná svěřit se s čímkoli jedině mému příteli. Rozhodla jsem se, že k němu budu už od začátku úplně upřímná, že mu nebudu zatajovat sebemenší tajemství. Protože o tom ten vztah má být, o důvěře, a nechci to pokazit nějakou i tou nejmenší možnou hloupostí. Nikomu jinému pomalu ani neříkám, co dělám. I to co jsem za poslední dva roky napsala, je pouze zlomek toho s čím jsem ochotná se svěřit a přesto je to nejvíc, co jsem ze sebe kdy dostala.

Zase jsem odběhla od tématu a nevím co teď napsat dalšího. Tak třeba, pamatuje tady vůbec někdo na mou rádoby povídku Second Shadow? Ty extrémně depresivní a morbidní výblitky mé zdeptané mysli. Představte si, že bych to nesepsala, ani si nedokážu představit, o kolik víc bych se trápila všemi myšlenkami, které mě dříve ubíjely ve dne v noci.

Vlastně, dneska si ani nedokážu představit, že bych se neustále utápěla v depresích jako dřív. Za poslední půlrok jsem měla vážně jenom jednu a to bylo spíše, že jsem se čistě potřebovala vybrečet.


Asi bych to dneska zakončila, poslední věc co bych ráda řekla, že na tomto tématu týdne něco skutečně bude. Byť to byla pomalu moje součást, bála jsem se svých depresí a úplně ve stejné míře i svých myšlenek. A i když je to depresivní období za mnou pořád mě to děsí, nesu si z toho do budoucna nějaké šrámy, i tak i nekončící strach z mých vlastních myšlenek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 | Web | 14. září 2016 v 20:42 | Reagovat

,,Jenom o Devinovi" Jasně jasně :D

Nyní ale na vážnější notu...
Jsem naplněna pocitem, že jsem udělala něco zle. Připadám si slepě..Předpokládám, že to, co tu píšeš je víceméně pravda a naprosto chápu, že ti dělá problém se někomu svěřovat. Tvoje myšlení mě nepřestává udivovat a když jsem tě tehdy viděla, vypadalo to, že jsi šťastná. (až na jednu malou chvíli) Možná mě napadá jedna věc, kvůli které se pořád cítíš tak pod psa, ale to je jen můj osobní nepodstatný názor jen pro mě.
Svěřování se lidem možná někdy zabere, ale vyřeší se tim něco, když někomu něco řekneš, něco, s čím ten člověk nic neudělá? Nikdy jsem to pořádně nechápala.
Strach z myšlenek....Děsí mě myšlenka jedna konkrétní myšlenka. Ale tu si schovám pro sebe na neurčitou dobu a budu jen doufat, že to je hloupost která není pravda nebo se nikdy nenaplní.

Povídku Second Shadow jsem měla ráda z té strany, že byla promyšlená, nádherně napsaná a tajemná. Líbila se mi ta propracovanost a vůbec fakt, že ti posloužila k tomu se vypsat. Neměla jsem ji ale ráda na druhou stranu proto, že když vyšel další díl, věděla jsem, že něco není v pořádku.

Touch....věřím v Touch i tebe.

2 Killing Happynes Killing Happynes | 14. září 2016 v 22:28 | Reagovat

[1]: Aydee nic si nevyčítej, všichni jsme tak trochu slepí a taky i někdy dobří herci. Ať už je to dobře nebo ne, tady na blog píšu vždy jenom pravdu ať to je hezké nebo ne.

Zajímalo by mě ale co tě napadlo o mých náladách, třeba máš pravdu a mohlo by to nějak pomoct abych si udělala v hlavě pořádek.

Už po několikáté opakuji že Second Shadow nebyla vůbec promyšlená,ani tajemná ani dobře napsaná, byla to vyloženě snůška náhodných slov, které jsem nepsala při smyslech. Úplně ale chápu proč jsi ji neměla ráda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.