Ghost's touch - 26

9. ledna 2016 v 14:49 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ |  Ghost's touch
Tak Aydee teď naval Puppets! Tak zněla dohoda.
Předím, než to začnete číct, pokud to kromě Aydee vůbec někdo čte, chtěla bych slavnostně oznámit, že tuto povídku mám už kompletně dopsanou, teď pracuji na alternativní části, k jednomu z následujících dílu. Ghorror mimochodem. A pak se hned potom budu věnovat plánované Ghost touch II.


Několik dní nemohl zabíjet. Snažil jsem se Aydee vymluvit na to, že si jenom chci na chvíli odpočinout. Vypadala, že je jí to ukradený. Každý den jsem chodil za Rickym. Pořád ještě žil, všechno vypadalo úplně v pořádku, dokonce už málem dohnal Ryana, který zemřel až za devět dní ode dne, kdy jsem se ho dotkl. Ricky je už u sedmého dne.
Vždycky když ho vidím, jak mi otevírá dveře, hrozně se mi uleví. A Vendy, v jejích očích je vidět štěstí a hlavně úleva, že se mu zatím nic nestalo. Na druhou stranu měla oči tmavě podbarvené z probdělých nocí, rty stáhnuté do tenké linky, aby nikdo nemohl z jejího výrazu vyčíst, co se děje.
Já však úplně chápal, jak se cítí. Nikdy jsem tam nezůstával příliš dlouho, vždy jsem se přišel na několik minut podívat a pak jsem zase šel. Pak jsem většinou šel do Frankova bytu. Do prázdného Frankova bytu. Jak totiž řekl tak taky udělal. Ještě ten den, co se rozhodl, odjet začal balit a ráno byl pryč. Bez něj to tam bylo strašně nudné, chyběl tam ten chaos, který vždycky rozpoutal.
Chtěl jsem nějak vyplnit tu mezeru po Frankovi a jeho chaosu tak jsem zkoušel v Joshovi probudit jeho staré já. Někde hluboko tam bylo. Byli jsme večer venku a bylo to skoro jako za starých časů, jenom Ricky a Chris chyběli. Ale bylo to fajn, ten večer, i když jdu za Rickym mám pocit že je všechno dobře, že takhle to má být. Jenomže to jsou jediné dvě dobré věci na tom všem. Pak tady byla Aydee.
Když se dozvěděla o Frankovi, málem chtěla jet za ním a zabít ho. Rozmlouval jsem jí to celé odpoledne. Nařkla ho z toho, že utíká proti, že je nesmrtelný a nechce, aby se to dozvěděla. Tohle jsem ji vymluvil, ale když jsem jí vysvětloval, že chtěl pauzu a znova vidět staré přátele, říkala, že jsem ho měl zabít. Na tom už teď ale nezáleželo, myslel jsem si. Mou myšlenku však vyvrátila tím, co řekla, že až přijede tak ho zabije.
Celé to bylo jako jedna velká fraška. Všechno hledání a zabíjení nikam nevedlo. Sám jsem se začal uvažovat, že to vzdám, že se budu posledních pár dní věnovat Rickymu a pak se vrátím za Frankem, Joshe a Vendy vezmeme s sebou a začneme úplně od začátku.
Šel jsem tedy za Aydee s tím, že to balím a nezáleží mi ani na tom jestli někdo nesmrtelný existuje a ani jestli mě zbaví této schopnosti.
Samozřejmě jí to nepotěšilo. Seděla naproti mě, prstem kroužila po hraně hrnku kafe. "Necháváš toho, protože jsi nikoho nenašel?" Nebyla to přímo otázka, spíše to bylo konstatování.
"Víceméně."
"Víceméně?" Nazdvihla obočí. Přikývl jsem.
"Hledám už měsíce a ničí mě to. Když jsi říkala, že budu muset zabít své přátele, protože by to neustáli, asi tě nenapadlo, že ani já to nezvládnu. Už mi ani nezáleží na tom, jestli se toho zbavím nebo ne. Jenom chci mít klid." Zveličoval jsem to, ale jenom pro efekt. Doufal jsem, že by to snad mohlo vyjít.
"Devine," začala a opatrně volila další slova, "věděla jsem o tobě dřív, než jsem poznala Franka, ale obávala jsem se, že budeš až příliš svědomitý. A taky, že jsi byl, ale podařilo se mi z tebe udělat skvělého vraha. A vážně by mě nenapadlo, že i na tobě to může zanechat šrámy." Zněla jako by toho litovala. Její hlas byl jinak podbarvený, než když se dozvěděla o Frankově odchodu.
"Takže, snad nevadí, když odejdu."
"To nemůžeš," odporovala a tón hlasu se jí pomalu měnil. "Přiznávám, že jsem byla bezohledná, ale potřebuji tě tady a tvé přátele taky."
Zavrtěl jsem hlavou. "Najdi si někoho jiného."
Znejistěla. "Sám jsi určitě hledal někoho, jako jsme my a víš, že je to téměř nemožné."
"Stejně jsi celou tu dobu přede mnou byla sama tak můžeš být i teď." Snažil jsem se vymýšlet co nejlepší argumenty.
"Ty to nevidíš, že? Díky tobě a tvým přátelům jsem v hledání pokročila." Nechápal jsem, dokonce i ona sama svraštila obočí nad tím, co právě řekla.
"Tím že jsem zabil desítky lidí?"
"Ne, nevím jak to říct. Je to komplikované. Téměř nic ohledně mého plánu ti netajím, ale přiznávám, že několik věcí nevíš."
"Například?"
"Proč bych ti to měla říkat, když pak stejně odejdeš?" Zkoušela to na mě obrácenou technikou.

"A když zůstanu?" Chtěl jsem to vážně vědět. Cítil jsem, že je to důležité. Pokývla hlavou na znamení, že takhle by to šlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 | Web | 9. ledna 2016 v 15:37 | Reagovat

Mě pořád udivuje moje šílenost :D
Proč jsi to sekla tady?? To je tak důležitý moment!!! HAAAPP!!

Ale je mi taktéž ctí s tebou obchodovat!

2 Killing happyness Killing happyness | Web | 9. ledna 2016 v 15:56 | Reagovat

[1]: Ano, vskutku důležitý moment a já jsem prostě zlá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.