Survive - 1. Once upon a time...

14. června 2015 v 17:09 | ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ
Na počest návratu Aydee tady dám tuto věc... Doufám, že tě nezklamu (jakože s vysokou pravděpodobností zklamu)
Název je provizorní a nejspíš se bude měnit, protože jsem na tyhle věci megatupá.
Kdysi se tu objevila ukázka. Konkrétně v článku ?Little Riddle? Takže kdo hádal může zhodnotit svůj odhad




1. Once upon a time...


Tak jak začala a stále začíná již hromada příběhů slovy 'Bylo, nebylo' mohl by začít i tento.
Bylo, nebylo…
Svět býval krásný. Ano, lidé byli pořád horší, ale to je vedlejší. Dalo se tady žít, někde hůř někde lépe. Sice bezpečí nebylo stoprocentní, to přece nikdy nic není. Každopádně člověk měl šanci užívat si života s pocitem bezpečí.
A málokdo, kdysi vnímal každou maličkost, ze které se mohl radovat.
Co bych teď dal za vůni jara, dobré jídlo, měkkou postel, klid domova, chození do kina. Co bych dal za hromadu lidí, které jsem považoval za extrémně otravné. A věc, co bych si přál zpátky nejvíc - právě to bezpečí.
Ale teď je to všechno pryč. A já skončil tady. V úplně jiném světě než je ten, který jsem znal.

"Pryč!"
Když poprvé uslyšíte jekot s tímto povelem, spíš se zmateně ohlédnete, který magor to křičí. Další věc, co vás napadne je, jestli je opravdu nutné uposlechnout a dát se na útěk nebo ne. A i když třeba hrozí nebezpečí, stále je možnost, že místo úprku zůstanete stát na místě jako přikovaní. Otupělí šokem.
Ale pro tuto dobu nic takového neplatí. Tady to slyšíte pořád. Útěk je na denním pořádku. Jste schopni okamžitě zareagovat.

Ve vteřině jsme všichni utíkali. Za námi se ozývaly známé zvuky, znamenající nebezpečí.

To je pravidlo číslo jedna - utíkej.
Nejrychlejší a nezdatnější běžec z našeho týmu - Andy - utíkal několik metrů napřed. My ostatní o něco pomaleji, abychom vydrželi, jak jen dlouho bude třeba. Také jsme tím dávali Andymu náskok.
Andy zmizel z dohledu.

Pravidlo číslo dva - měj připravený plán.
Zvuky za námi - chrčení, prskání, sípání a hromada nepopsatelných zvuků - pomalu slábly, až nakonec vymizely. Zatím jsme jim zdrhli. Zaslechl jsem tichý dusot. Dal jsem znamení a všichni zastavili.
"Kousek odtud je silnice," oznámil a ještě popadal dech. "vale nedaleko byli další nakažení. Je jich víc než těch, na které jsme narazili. Neviděl jsem žádný vhodný úkryt." Dopověděl rychle.

"Sakra" zaklela Skye.

Třetí pravidlo - nespoléhejte, že váš plán stoprocentně vyjde.
Ostatní ve skupině si vyměnili bezradné pohledy, jak se rychle snažili vymyslet další plán. Hned když se znovu ozvaly ty skřeky, zneklidněli ještě víc.
"Takže… Nový plán?" ohlédl se Frank za zvuky.

Zachovejte klidnou hlavu a improvizujte - čtvrté pravidlo.

"Dobře… musíme se vrátit zpátky, podáme zprávu, že současně je silnice nedostupná. Radši si připravte svoje hračky. Obejdeme mrtváky a navážeme na stejnou pěšinu, kterou jsme přišli."
Sledoval jsem jak si Skye a Mikey vytahují nože. Frank si prohlížel svou dýku, Sam si v ruce pohrával se sekyrkou. A Andy…
"Kam zmizel…?" rozhlížel jsem se a jen přemítal, kam se zase poděl.
Až pak jsem ho spatřil. Uháněl od nás pryč a chvíli to vypadalo, že běží naproti smrti, ale pak mírně zabočil doleva a zastavil se. Byl dost daleko od nás i od nebezpečí. Uviděl jsem, jak se sklání k zemi, chvíli něco hledá, poté zvesela pozvedl svou dýku s dračími ornamenty a zamával s ní.
"Ten idiot." Řekli jsme snad všichni zároveň a pousmáli se.
Andy se pomalu rozeběhl zpátky k nám.
V jednu chvíli jsem pozoroval běžícího Andyho, pak jsem se ohlédl a viděl je. Byli blízko, ale dostatečně daleko na to, aby Andy doběhl. Dokonce i na to abychom se jim stihli znovu ztratit a utéct, jen by to musela být opravdu rychlá akce bez zpomalení, zdržování a jakýkoliv chyb. Možná bychom to zvládli.
V druhé chvíli se vše stalo až příliš rychle a zároveň tak pomalu. Andy padal k zemi s překvapeným zděšeným výrazem. A křičel. Křik pobídl nakažené zrychlit.
Vyrazil jsem kupředu a ostatní mě následovali.
Andy se plazil po zemi a snažil se vzepřít tomu, co ho táhlo k sobě. Jeden nakažený. Nohy neměl, spíš to vypadalo, jako by byl celou dobu srostlý ke stromu, dokonce byl pokrytý mechem. Není divu, že si ho Andy nevšiml. Čelisti nebyly už vůbec pokryté masem a kůží. Jen kosti. A ten zbytek pomalu hnijícího masa se odlupoval nebo na kostech zvolna visel. Oči vypoulené a celé bílé bez panenek a čoček, byly zdobené pouze skvrnkami krve. Ani nevydával zvuky jako většina ostatních infikovaných pouze naprázdno klapal zuby.
Jednou rukou držel Andyho za nohu a tou druhou se po něm ještě sápal a nemohl ho pořádně uchytit.
V tu chvíli bylo nadmíru jasné, co udělat. Jediným rychlým pohybem jsem vytáhl sekyrku, kterou jsem měl u opasku a bez zaváhání sekl poprvé.
Podruhé.
A napotřetí ta hlava konečně upadla. Odkutálela se kousek od těla a ještě pořád cvakala zuby. Toho se už ujal Sam a několikrát hlavu zašlapal, dokud nebyla rozmlácená.
Pomohli jsme Andymu na nohy. Mikey mě probodával vražedným pohledem, až pak mi došlo proč.
"Ehm… lidi…" kývla Skye směrem ke… stádu nakažených, kterým chybělo už jen několik metrů.
Nestihneme se odtud dostat, problesklo mi hlavou, ne bez toho aniž bychom znovu porušili jedno z pravidel tábora.
"Fajn, připravte si svoje hračičky a rozestupte se. Ti s malými noži víc dozadu." Kývl jsem na Franka a Mikeyho.
"Víš, jaká jsou pravidla!" Obořil se na mě Mikey. A ano, pravidla, kterými se v táboře řídíme, jsou mi jasná. Ale já mám svá vlastní pravidla. Hlavním z nich je přežít a zachránit co nejvíce lidí, dále menší pravidla jak přežít, která si opakuji pokaždé v akci a spíš mi pomáhají soustředit se a myslet než abych je někdy úplně striktně dodržoval.
"Nic jiného se dělat nedá." Sykl jsem rychle. On se na mě pouze zamračil a v jeho tváři se zračila odpověď ani ji nemusel vyslovovat nahlas. 'Ale dá'.
Ne.
"Připraveni?" zeptal jsem se. "Nenechte se kousnout." Připomněl jsem jim rychle.
O vteřinku později, za dusotu a nelidských i nezvířecích zvuků zúžilo asi dvacet infikovaných několika metrovou vzdálenost na pouhé tři metry. Utíkali kulhavě, kymáceli se, téměř rozpadající se, zakrvácení s vyceněnými zuby.
Skye jako první vystřelila šíp z kuše. Tím to začalo.
Těla padala k zemi s šípem zaraženým do půli čela.
Sam a já jsme vyběhli dopředu a oháněli se svými sekyrkami.
Frank dýkou mířil mrtvým přímo do očí a zarážel ji tak hluboko jak jen pro jejich zabití bylo třeba. Andy se snažil zasáhnout do temena hlavy a Mikey bodal a bodal, dokud to konečně a tentokrát definitivně nechcíplo.
V takovém počtu to nebylo příliš složité ale ani snadné. Nakažení agresivně a hladově útočili a snažili se nás kousnout.
Po chvíli bylo po všem. Zem skropená krví a všude mrtvá těla.
Připraveni vyrazit jsme se naposled porozhlédli po tělech. Skye pobrala nějaké své a vyšli jsme na cestu zpátky.

Takže v tomhle světě žiju. Ve světě, kde platí jen dvě možnosti - přežít nebo zemřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aydεε Fυ¢kιη υηι¢σяη Aydεε Fυ¢kιη υηι¢σяη | Web | 14. června 2015 v 17:31 | Reagovat

mě....šukej....pes....DÍKY DÍKY DÍKY!!! VÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍC

2 ChemicalZombie ChemicalZombie | 14. června 2015 v 22:35 | Reagovat

Tak na to bych fakt nepřišla... Ale můžeš mi říct, jak se do toho zase dostala ta černá magie? Kamarád se mě snažil přesvědčit, abych začala koukat na The Walking Dead, tak jsem si řekla, že bych to mohla aspoň zkusit a dneska jsem viděla první tři díly... tuhle magii mi fakt vysvětli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.