Ghost's touch - 10

20. června 2015 v 18:11 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ |  Ghost's touch
Mno, mě se k tomu nechce teďka nic moc psát, tak tady máte jeden další trošku o ničem díl. Já se jdu dál dívat na Doctora Who. Takze no, to je vše a doo wioo doo!!!



Na všechno jsem se vykašlal a válel se v posteli až do jedenácti, pak jsem už ale radši vstal. Místo to jsem se uvelebil na gauči s noťasem. Občas přijde chvíle, kdy znovu a znovu hledám lidi jako já, něco stejně podivného nebo nějaký způsob jak se toho zbavit. Nikdy jsem nic nenašel. Nic co bych mohl nazývat pravé.
Po dvou hodinách jsem ho zaklapl, už jsem necítil zklamáni, jako když jsem hledal kdysi. Znovu jsem ten noťas zapnul, ale tentokrát nic nehledal, jenom zkontroloval stránky, na které chodím a u toho zkejsl na několik dalších hodin. Když už mě i tohle přestávalo bavit, koukl jsem se na hodiny. Rozbušilo se mi srdce. Půl deváté. Vystřelil jsem z gauče a shodil noťas na zem. Nechal jsem ho ležet. vlezl jsem do koupelny a trhl osobní rekord v líčeni.
Popadl jsem klíče a mobil a vyběhl na ulici.
"Kde to sakra je?" Začal jsem zmatkovat. Někde v centru, vzpomněl jsem si. Rychlým krokem jsem vyšel, doufám, správným směrem. Občas jsem se rozeběhl a každou chvíli kontroloval čas.
Za pět devět. Ještě víc jsem zrychlil.
Za tři devět. To zvládnu, povzbuzoval jsem se. Zadýchaně jsem se opřel o stěnu. Doběhl jsem daleko, znovu jsem se podíval na hodinky. Přesně devět. Tohle už seru, tak tam přijdu později. Chytil jsem druhy dech a tentokrát šel pomalým krokem. Došel jsem tam za deset minut. Frank čekal opřený o stěnu a netrpělivě poklepával nohou.
"Promiň." Střetl jsem se s jeho znuděným obličejem. "Nestíhal jsem."
"No jo," pokrčil nad tím rameny, "nevadí. Jo a čau" dodal.
"Čau, půjdem dovnitř?" kývnul jsem hlavou k baru přikývl a šel za mnou. Sedli jsme si do jednoho prázdného boxu a objednali si pití.
"Mohl bys mi to vysvětlit ještě jednou?" požádal mě.
"No dobře, ale tady na tom není nic složitého."
"Ale i tak."
"No dobře," nadechnul jsem se a začal mu to vysvětlovat úplně od začátku.
"A je vás víc?" zeptal se, když se skončil s vysvětlováním.
Zavrtěl jsem hlavou. "Tedy o nikom nevím."
"Aha"
"A... a zabil jsi někoho někdy schválně?"
Vybavil jsem si posledních několik dní. "Jo a nejednou, byl jsem vytočeny. Vlastně, někdy to udělám jenom proto, že chci vidět někoho zemřít. Stává se to ale jenom výjimečně. " Sklopil jsem pohled. "Často si to neuvědomuju."
"Jo, chápu." zněl trošku obezřetně. Podíval jsem se zpátky na Franka "Musíš to mít těžký," Jeho hlas pomalu naplnila lítost.
"Jo, ale člověk se s tím naučí žít"
"Jak to děláš, když se tě chce někdo dotknout a ty ho nechceš zabít?"
"Všem říkám, že nesnesu lidský dotyk, že je to taková ta fobie, kdy člověk není schopný podat si s nikým ruku a tak."
Přikývl "To je chytrý."
"A taky tohle" vytáhl jsem z pod stolu ruce a zakmital prsty, které obepínaly koženkové rukavice. "Všiml jsem si. A to tomu nějak zabrání?"
"Ne tak úplně, ale je to bezpečnější." přikývl. Odvrátil pohled a mávl na číšníka a ten donesl další dvě sklenky wiskey.
"A co Mikey a Ray, jak se mají?" zeptal jsem se jen tak protože mě nic jiného nenapadlo.
"No Ray se má dobře, myslím, zrovna někam jel a Mikey no, ten není moc v pohodě, to s Gerardem ho vážně vzalo."
"Aha," řekl jsem nechápavě.
"Byli to bratři" už jsem to pochopil, muselo to být hrozné.
"to mě nenapadlo."
"No jo, každý byl úplně jiny, ale přitom tak stejní" vzpomínal.
"Škoda, že jsem nemohl Gerarda poznat víc"
Přikývl "To jo, byl to úžasný člověk," kousl se do rtu a smutek radši utopil s dalším loku laciné wiskey kterou tady nalívali. "Ale bojím se o Mikeyho, jak se s tím vypořádá a tak."
"Bude v pohodě"
"Snad jo." Přikývl.
"Ale nic mu neříkej, jo?" znova přikývl. "lidi se to nemusí dozvědět."
"Jo." souhlasil. Tímhle jsme tohle téma uzavřeli a bavili se o normálních věcech. Prostě takový ty blbosti ze života, doprovázené více a více opileckými poznámkami. Objednali jsme si ještě spoustu wiskey a odešli až se zavíračkou.
Úplně se mi pletl jazyk a sem tam i nohy, ale byl jsem na tom stejně o poznání lépe než Frank. Ten se motal úplně, pomalu už nestál na nohách, a kdybych mohl tak ho táhnu domu.
"Frankuuu, já nechcu domuuu!" hulákal jsem přes prázdnou ulici.
"Tak, tak půjdu já"
"Ne, já!"
"Ne, já!" hádal se semnou.
"Jdi, kam chceš," mávl jsem rukou a sedl si na patník, "ale ty jdeš semnou!"
"Ne, já jdu domů," opět jsem vstal a zavrávoral. Dal jsem se na cestu, otočil jsem se k Frankovi zády.
"Kam jdeš?" volal na mě
"Domů" odpověděl jsem suše
"Já taky," volal za mnou a už jsem čekal, že mě doběhne, ale místo toho, když jsem se otočil, viděl jsem vzdalujícího se Franka ozářeného svitem lampy.
Doma jsem padl na postel a hned usnul. Probudil jsem se zase až kolem poledne, ale s pořádnou kocovinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 20. června 2015 v 18:18 | Reagovat

Já tě žeru!! :D
Ale z toho "Já jdu domů" nemůžu :D :D
Pomalu...fakta...spojování...HUAHAHAHAHAHAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA

2 Terr Sixx Terr Sixx | E-mail | 21. června 2015 v 20:30 | Reagovat

och Glume....já už jsem třeba čekala že se D

3 Terr Sixx Terr Sixx | E-mail | 21. června 2015 v 20:30 | Reagovat

och Glume....já už jsem třeba čekala že se Devin v podnapilém stavu dotkne Franka a ten zhebne :D no ale nic škoda 3:)

4 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 21. června 2015 v 20:37 | Reagovat

[1]: diky, no hele ale zatím nic nepojuj :D

[3]: neiiin Frank nemuze chcipnout on je na to moc dulezity...zatim muhehehe

5 ChemicalZombie ChemicalZombie | 23. června 2015 v 18:42 | Reagovat

umm... jsem neskutečně líná osoba, která tohle četla už před dvěma dny, ale není schopná komentovat, za což se omlouvám.
PS: je to úplně nejvíc nejúžasnější!!!

6 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 23. června 2015 v 19:02 | Reagovat

[5]: neiin neomlouvej se to nic, to delam obcas taky a taky vazne moc diky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.