Too real to be just a comics - 1 + trailer

24. prosince 2014 v 10:46 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Too real to be just a comics (fan fic)
Tak, jak jsem minule psala, tady máte od nás dárek. I když vánoce nemusím, ale co... Původně jsme sem chtěli dát jenom první část, ale pak jsme si řekly že můžeme rovnou udělat i video. Takže jsme si s tím včera celý den hráli, a pak se mi to smazalo a já to do noci dělala znova. No tentokrát ani nebudu říkat o čem to bude. To poznáte. Tak čtěte, koukejte a sayonara. Your Happyness...


Pohled mi opět zamířil k hodinám. Tikání hodinových ručiček mi bušilo v hlavě. Tik tak, tik tak… 3:14. Jsem tak unavený. Ne, musím alespoň tohle dokreslit. Aspoň posledních pár… Zívl jsem. Měl bych si dát další kafe. Pohledem jsem zase hypnotizoval hodiny. 3:22. Dobře, Gerarde soustřeď se a kresli, poručil jsem sám sobě. Začal jsem dokreslovat poslední okénko komiksu.
Party Poison zahlédl siluetu ve tmě… Dokreslil jsem poslední detaily. Víčka mi začínala těžknout. Promnul jsem si oči a znova je otevřel, nechtěl jsem usnout. Možná nakreslím jedno okénko. Uvažoval jsem, co do něj nakreslím. Party se k ní přibližoval s raygun. A potom…
Ne tohle je na mě už moc tohle nedávám. 3:28 zase jsem se podíval na hodiny. Rukou jsem si podepíral hlavu a věděl, že to vážně už moc dlouho nevydržím. Už jsem ani nekreslil, jenom sledoval nedokreslené okénko. Ani jsem nevěděl, kdo ta silueta je. Prostě mě to najednou napadlo. Možná mi to už tak pozdě pořádně nemyslí, možná to zítra celé přepíšu.
Zívnul jsem, podložil jsem si hlavu rukama a lehl si na stůl. Ani do postele se mi nechtělo. Pohled mi naposledy sklouzl na hodiny 3: 33. pak jsem zavřel dobrovolně oči a hned usnul.
Na tváři jsem ucítil chladný větřík. Počkat. Chladný větřík… Otevřel jsem oči. Co to sakra… já… vždyť jsem byl doma a… tady. Cože?! Už asi spím.
Rozhlížel jsem se kolem. Byl jsem někde venku. Pod nohama jsem cítil tvrdou zem, byla tma a na obloze zářily hvězdy. A pak jsem si teprve všiml toho světla. Několik metrů ode mě plápolalo malé ohniště. A někdo tam byl. A ten někdo se přibližoval. Brzy jsem rozeznal, že jde opatrným krokem, natažené ruce před sebou a něco v nich svírá. Měl jsem takový divný pocit. Nepřišlo mi to moc jako sen. Bylo to… tak… skutečné. I když třeba to je jen takový ten divný sen, co působí živě a reálně.
Postava byla pořád blíž a blíž. Ztuhl jsem na místě. To, co ta postava měla v ruce, byla zbraň. Někdo na mě mířil pistoli. Podvědomí mi říkalo, že je to sen ale nějaký instinkt nebo něco na ten způsob mi tvrdil pravý opak. Ruce mi vystřelili nad hlavu ve smířlivém gestu. Chtěl jsem tenhle sen přežít.
"Kdo jsi?" zavolal jeden z nás, nebyl jsem si jisty, kdo to byl. Nevýhoda snu, všechno splývá v jedno. Ani jeden z nás neodpovídal. Vystřelil. Lekl jsem se, ucouvl jsem a čekal na bolest. I když ve snu žádná není. Ale ani tak, nezasáhl mě, laser střelil těsně přede mě. Laser? Hodně divný sen.
"Ptal jsem se: Kdo jsi!" tohle jsem neřekl, ale znělo to jako já.
"G-Gerard" vykoktal jsem radši.
"Kdo tě poslal?" porad na mě mířil a přibližoval se blíž.
"N-nikdo" pořád jsem koktal. Snažil jsem se ve tmě rozpoznat obličej. Rozpoznal jsem jenom červené vlasy, které byly jedině ve tmě vidět. Napadla mě jedna věc, je to sen nemám, co ztratit. "Ty… ty jsi Party Poison" Byl jsem si jistý, nevypadal přesně jako v komiksu, vlastně nebyl kreslený, byl skutečný. Nikdy mě nenapadlo, jak by mohl vypadat ve skutečnosti. Vlastně vypadal jako já.
"Odkud to sakra víš!?" vykřikl zuřivě a zase na mě namířil raygun. Sakra.
Co mu mám odpovědět? No co, je to sen, připomněl jsem si znovu, je to sen a brzy se třeba probudím. "Vypadáš jako…" Jen tam stál a mířil na mě raygun. Pak udělal krok dopředu. "Vypadáš jako Party Poison." Eh, tak to byla blbost.
"No nepovídej" řekl sarkasticky. Teď jsem k němu přistoupil já. Musí vidět můj obličej. "Stát!" zakřičel připraven vystřelit. Ruce jsem měl stále nad hlavou.
Už jsem byl dost blízko, už mě mohl lépe vidět. Jo, už na to přišel. Poznal jsem to podle toho zmateného nechápavého a trošku vyděšeného pohledu.

"Vypadáš jako já!" řekl jsem. Nebo spíš jsme to řekli oba dva najednou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | Web | 24. prosince 2014 v 11:08 | Reagovat

hej hej heeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej :D JÁ CHCI DALŠÍ!!! SKANDUJU JAK DEBIL!! :D Nebude to něco s kouzelným komixem?? :D he he :D nooope...prosííím!!

2 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 24. prosince 2014 v 11:11 | Reagovat

hehe bude další, ale později :P nooo kouzelný komiks hmmm to nás nenapadlo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.