Prophesy our way - 41

18. prosince 2014 v 15:59 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Prophesy our way
Další část. Nic k tomu nebudu psát, uvidíte sami.
Lidi já jsem mrtvá, hehe moc málo spánku. Seru na nějaké keci o tom, že teď jak máme volno se pořádně vyspím. Hovno, to nemudu spát vůbec... okay skoro vůbec.
Jinak kdyby to někoho zajímalo mám rozepsanou jednu ff, ještě nebudu říkat o čem budem sama se rozhoduju jak to bude. Dočkáte se jí, ale až za nějakou dobu, ještě předtím sem dám jednu ff, kterou už jenom opravuju. Your happyness


KILLJOYS - GERARD
Dveře od téhle místnosti plné prázdných cel, se otevřely. Naposledy jsem se podíval na Andyho, bál jsem se, že tohle bude naposledy, co ho uvidím.
Odtáhl jsem se od mříží a opřel si hlavu o stěnu v nejtmavším rohu cely. Nevěděl jsem, jaký to mělo smysl, ale prostě jsem to udělal. Něco bylo jinak, většinou ty dveře naštvaně rozrazili a vtrhl sem nějaký draculoida.
Tentokrát někdo dveře pomalu otevřel. Otevřel je dokořán, zakryli mi skoro celý výhled. Bylo ticho, ozývalo se jenom par tichých kroků, bylo jich víc. Tohle nikdy draculoidi nedělali. Napadlo mě, jestli to nejsou ty stíny.
Zpoza dveří, které mi bránili ve výhledu, se směrem k mé cele vynořila černovlasá hlava. Nebyl to nikdo v masce ani v kápi, byl to Frank. On žije, on je v pořádku, on pro mě přišel.
Nevěřícně jsem se přisunul k mřížím a s vyvalenýma očima ho sledoval. Hned začal odemykat moji celu, někdo další udělal to samé s Andyho celou.
Hned jak se mříž pohnula, skočil jsem Frankovi kolem krku. Čekal jsem, že mě aspoň obejme. On tam jenom stal a smutně mě sledoval.
"Stalo se něco?" zeptal jsem se. Kousl se do rtu a zavrtěl hlavou. Chudák. Pomyslel jsem si. Něco se mu určitě stalo. "To bude dobrý." Utěšoval jsem ho, pevně ho stiskl a odstoupil od něj. Ohledl jsem se. Andy už byl taky venku, vítal se s tím, kdo ho osvobodil. Ne tak jako já a Frank.
"Půjdem." řekl Frank bez emocí. Otočil se a šel. Všichni jsme šli za ním. Vedl nás chodbami. Šel strašně rychle, skoro běžel. Taky jsem přidal do kroku.
"Pozor!" svalil jsem se na zem, nebo spíše Andy mě svalil. Nad hlavou mi prolétlo světýlko. Frank se mu vyhnul, otočil se a začal střílet.
Po dlouhé době jsem si vzpomněl na svůj zaps, já ho nemám. Musím si sehnat nový.
"Díky." Byl jsem jen kousek od Andyho obličeje. "To nic" Usmál se na mě. Andy mi pomohl vstát. Mezitím Frank už toho draculoidu zabil. Pokračovali jsme dál.
"Už jsme skoro venku." podotkl ten z The Wild Ones, s kterým přišel Frank.
Až teď jsem si toho všiml. Frank - killjoy - a někdo z The Wild Ones pro nás přišli, i jim to došlo. Nepozabíjeli se navzájem. Měl jsem z toho dobrý pocit, aspoň něco se povedlo.
Před námi jsem konečně uviděl dveře. Frank se rozběhl k nim a než jsme přišli, otevřel je.
Ocitl jsem se konečně venku na vzduchu. Zhluboka jsem se nadechl. Andy byl na tom stejně. Stál tam se zavřenýma očima hlavu zvednutou k obloze a nechal si tvář ovívat slabým větříkem.
Rozhlédl jsem se kolem, byl tady Frank, Ghosted Bomb, něco málo přes pět killjoys a přibližně to samé z The Wild Ones. Těch ale bylo víc. "To… to jsme vážně všichni?" divil jsem se, nechtěl jsem tomu uvěřit. Předtím jich bylo minimálně třicet a nás taky. A teď? Všichni tady by se dali spočítat na prstech. No teda to sice přeháním, ale vážně nás bylo málo.
"Ashley? Ashley!" volal Andy a rozhlížel se kolem sebe.
Někdo k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno. "Je mi to líto." Andy smutně sklopil pohled.
Bylo mi ho líto. Ztratil dalšího přítele. Ten pocit jsem znal. Obrátil jsem se na Franka. Jen strnule stál a nedával najevo žádnou známku života.
"A co Jinxx?" zeptal se Andy s nadějí v hlase. Než jsem se k němu stihl otočit, všiml jsem si Frankovy reakce. Zalapal po dechu, vzhlédnul do dáli, obličej umazaný od zaschlých slz a další se snažil marně zadržet.
Akorát mi to potvrdilo moje úvahy. "Franku... jsi v pořádku?" Věděl jsem, že tahle otázka je zbytečná ať už by odpověděl pravdivě nebo ne, šlo to na něm vidět. Ale místo odpovědi se mi jen podíval do očí. "Chceš se s tím svěřit?" zeptal jsem se. Frank zavrtěl hlavou
"Později." řekl a hlas se mu lámal. Přikývl jsem.

Viděl jsem Andyho, byl smutný, zdrcený. Chtěl jsem jít za ním a obejmout ho. Ale neudělal jsem to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | Web | 18. prosince 2014 v 21:13 | Reagovat

NEEEEEEEE!!! ASHLEEY!! Kurva já je zabiju!! O.O ARGH! A na tu FF se těším :D Jsem zvědavá...

2 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 18. prosince 2014 v 21:22 | Reagovat

[1]: joo Ashley joo ...koho zabijes?

3 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | Web | 19. prosince 2014 v 17:23 | Reagovat

[2]: to uz se ukaze...muhehe he he...heeehe haha haaaaaaaaaahahaaaaaa!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.