Prophesy our way - 40

16. prosince 2014 v 20:43 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Prophesy our way
Heh, máte se na co těšit hehehe hehehehehehe. Tak čtěte, komentujte, hlavně si díl užijte
your Psychotic



KILLJOYS FRANK
Ještě nějakou dobu jsme s Jinxxem byli venku, procházeli se mezi stany, povídali si, občas se líbali jako by to bylo naposledy. Taky, že možná bylo. Nakonec nás oba zmohla únava, tak jsme se vrátili do stanu.
Tentokrát jsem si, ale našel jedno volné místo poblíž jeho, ne přes celý stan. Lehl jsem si na bok, stejně jako Jinxx. Pousmál jsem se.
"Dobrou." Zašeptal
"Dobrou." Odpověděl jsem mu. Zavřel oči, ale já ho ještě chvíli sledoval, pak jsem taky usnul.
"Hej." Někdo se mnou trošku zatřásl
"Hmm." Nelíbilo se mi to, chtěl jsem spát.
"Frankie" zašeptal ten hlas moje jméno. Ihned jsem se probral. Byl to Jinxx. Skláněl se s obličejem těsně nade mnou. Usmál jsem se. Nadzvedl jsem se a letmo ho políbil na tvář. Taky se usmál. "Vstávej." Zašeptal. Posadil jsem se a rozhlédl se kolem, nikdo už tady nebyl. "Všichni se už probudili." informoval mě. "Čeká se jenom na tebe." mrkl na mě.
Protřel jsem si oči. Vstal jsem a s Jinxxem šel ven. Vážně, všichni už byli venku. Postávali ve skupinkách a bavili se skoro jakoby se nic před několika dny nestalo. Jeden z nich, jméno jsem si nepamatoval, mi donesl moji zaps. Potěžkal jsem si ji v ruce, prohlédl ze všech stran a schoval si ji.
Hned jsme se dali na cestu, čekalo se vážně jenom na mě. V čele naší skupiny šel ten Killjoy, který včera tvrdil, že ví, kde by je mohli věznit. Já jsem šel po boku Jinxxe skoro na konci skupiny. Občas jsme o sebe zavadili rukou. Spíše chtěně než nechtěně. Chtěl jsem ho držet aspoň za ruku, ale ne tady. Nemám rád, když se na mě lidi dívají. Nestyděl bych se za to, ale každý by okouněl a já nemám rád moc velkou pozornost.
Asi po hodině cesty se před námi začala tyčit budova. Nebyla moc velká, byla stará a řekl bych že už moc nepoužívaná a nad vchodem se tyčilo velké logo 'Better Living industries'.
Zastavili jsme se. Uvnitř té budovy je několik draculoidů. A nás je jen kolem dvaceti. Zase jsme se dali do pochodu. Jinxx se rozhlížel kolem, jestli nás někdo nevidí. Pak se zastavil a zatáhl mě za ruku a očima mě hypnotizoval.
V hlavě mi bušila hrozná slova, které jsem chtěl ignorovat, ale nebylo to jednoduché. Co když se s ním už nikdy neuvidím? Co když je toto poslední pohled na něj? Co když-
Mé myšlenky byly okamžitě zahnány polibkem. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a jen jsme se dívali z očí do očí. Jinxx sebou trhl a pokračoval v chůzi. Dohnal jsem ho a šel jsem vedle něj. Skupina se ještě pozastavila poblíž vchodu do budovy Bl/indu.
A pak už to začalo. Hluk. Zvuky laserů a křik. Střelil jsem jednoho draculoidu u dveří další killjoy druhého.
Dostali jsme se dovnitř. Ze začátku jsme měli štěstí a na moc draculoidů jsme nenarazili. Rozdělili jsme se na několik skupinek a prohledávali jsme areál.
S Jinxxem a někým z The Wild Ones jsme zahnuli do úzké chodby. Pevně jsem svíral v rukou svůj zaps, oni měli nože a dýky na boj z blízka. Před námi se začaly rýsovat dveře. Měl jsem pocit, že jdeme správně. Už jsme byli skoro u dveří, ale za námi se ozvaly kroky pomalu přecházející v běh.
Když jsem se otočil, běželi za námi dva draculoidi. Prvního se mi podařilo sestřelit. Ten druhý byl moc hbitý. Snažili jsme se vyhýbat jeho střelám. Naznačil jsem Jinxxovi ať běží rychleji. Já jsem zpomalil a snažil se ho sestřelit. Nedařilo se mi.
Pocítil jsem pronikavou bolest, když mě střelil do ramene. Zasyčel jsem a bolest na chvíli odvedla mou pozornost. Drac se ke mě pomalu blížil a byl připraven stisknout spoušť.
Tak. A je konec. Sbohem, Jinxxi, miluju tě, pomyslel jsem si.
Uslyšel jsem křik. Jinxx. Vrhl se přede mě zrovna, když se draculoida chystal vystřelit. To mě probralo.
Rychle jsem namířil zaps a střelil. Ale on taky. Draculoida se skácel k zemi. A hned na to mi Jinxx padl do náruče.
Byl to přesně ten okamžik, kdy člověk nemůže nic vidět nebo slyšet, kdy dokáže jen brečet a vnímat jedině krutou bolest. Svíral jsem ho v náručí. Slzy mi stékaly po obličeji. Pevně jsem objal Jinxxovo mrtvé tělo. Sklonil jsem hlavu. Mé slzy dopadaly na jeho obličej. "Miluju tě, miluju tě." Šeptal jsem pořád dokola. Chtěl jsem umřít. Hned teď.

Ale někdo mě popadl za ruku a táhl mě dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Elena *Elena | 16. prosince 2014 v 21:10 | Reagovat

Neeeeeee Jinxx neeeee, ne jenom že ste zabili Mikeyho, ale teď i Jinxxe? Ještě můžete zabít Ashe a já řikám narovinu že se pujdu voběsit!!! Ale tak jinak jsem to četla s kapesníčkem v ruce u oka, ano brečela jsem :'( zkurvený city

2 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 16. prosince 2014 v 22:25 | Reagovat

[1]: ooo tak to jsem ráda, že jsme aspoň někoho dojali ...víš jak to bylo těžký psát? ...Já taky brečela ...no hlavně u Mikeyho ...jsem neviděla na klávesnici.

3 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | Web | 17. prosince 2014 v 17:44 | Reagovat

neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!!!!!!!
JINXXIIII!!!! :((((((( Ale...prostě...žádný pocity...zase nic...Aydee je hajzl

4 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 17. prosince 2014 v 18:49 | Reagovat

Heh... no to teda jsi ...jsi proste zly bezcitny jednorozec a moc dobre to vis xD

5 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | Web | 17. prosince 2014 v 20:03 | Reagovat

[4]: ano vím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.