Prophesy our way - 37

9. prosince 2014 v 20:05 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Prophesy our way
Tady to máte, nemám moč času, tak to sem jenom hodim a končím. :D Tak si to užijte a snad se bude líbit. Allons-y Happyness


KILLJOYS- FRANK
Sledoval jsem ho a asi se usmíval jako idiot. "Na co se tak... usmíváš?" zeptal se mě. Chtěl říct něco jiného, ale neřekl to.
Zakroutil jsem hlavou jednak, abych se přestal usmívat a jednak, abych vyhnal všechny ty myšlenky na něj, které se mi v hlavě tvořily častěji a častěji. "Já? Ne! Na nic." Nebyl jsem schopen normálně odpovědět.
Skoro neznatelně zavrtěl hlavou a prohlížel si mě přivřenýma očima. "Ale jo, usmíval ses. Jako, jako kdyby…" Nedopověděl
"Jako kdyby co?" chtěl jsem vědět. Chvíli mě sledoval, jako by se rozmýšlel, jestli má k tomu něco říct nebo ne. Nakonec, ale jenom pokrčil rameny a zase se dal do kroku.
Šel jsem za ním. Zase jsem šel předním a zase pozpátku, tentokrát jsem se, ale ohlížel. "No tak." Žadonil jsem a zase se ohlédl. "Jako kdyby…?" Nechal jsem ho, ať to může dopovědět, on ale mlčel.
Zrychlil tempo a snažil se mě obejít. Ze začátku jsem mu v tom úspěšně bránil. Zastavil. Čekal jsem, co udělá, na kterou stranu uskočí. Uskočil vpravo, můj postřeh mě zklamal, dostal se přese mě. Natáhl jsem sice po něm ruce, ale to nestačilo.
Za chvilku byl ode mě několik metrů. Stál jsem na místě a čekal, kdy se přestane ohlížet. Když viděl, že stojím pořád na místě, zpomalil a neohlížel se tak jak předtím každý druhý krok. Začal jsem se k němu potichu přibližovat.
Stál jsem těsně za ním nebýt jeho delších vlasů, cítil by, jak mu dýchám na krk. Obmotal jsem kolem něho paže. Tak, aby se mi nevyvlekl, ne tak jak bych chtěl.
"No tak! Řekni to!" řekl jsem výhružným tónem.
"Nech toho." Kroutil se v mém sevření.
Byl jsem menší, ale on se mi nevykroutil, nebo možná nechtěl. Nebyl jsem si tím ale moc jistý. Rozhodně nepoužil všechnu sílu. Sevření jsem ani na chvíli nepovolil. Škubl sebou tak silně, až nás oba povalil na zem. Teď jsem ležel já na něm. Zase jsme si pouze hleděli do očí.
"Jako kdyby…?"
Pouze se zasmál. "Něco za něco."
"A za co za to chceš?"
"Hm…" Dělal, že přemýšlí.
Slezl jsem z něj. "Hm?"
"Třeba...."
"Třeba?"
"Třeba tvé pravé jméno?" Navrhl a já věděl, že nemám na výběr. Možná jo, ale i tak. Jemu jsem věřil. Jemu klidně prozradím své jméno.
"A ty mi to pak řekneš?" Chtěl jsem se ujistit.
"Možná ti prozradím i víc." Mrkl na mě. Sakra, proč pořád musí mluvit takovým tajemným způsobem?
"Dobře" hrál jsem poraženého. Postvil jsem se na nohy, on uděl to smé Pozoroval jsem, jak se na mě nedočkavě dívá a poslouchá.
Chvíli jsem ho ještě chtěl napínat. "Jmenuju se... Mé jméno je…" Ohlédl jsem se, jestli tam kromě nás není ještě někdo. Nikdo tam nebyl. "Ale nikomu to nesmíš říct." napomenul jsem ho.
"Jo, neboj. Tak už to řekni!" naléhal.
"Frank." Vyslovil jsem to velice potichu, ale on mě slyšel.
"Hm, pěkný jméno."
"Vážně?"
"Jo, rozhodně lepší než moje…" Tázavě jsem se na něj podíval. "Jeremy." Hleděl do země a kopal do kamínku před sebou.
"Vždyť to je dobrý jméno." Stále upíral pohled do země. "Tak, a teď, co si to chtěl říct?" zeptal jsem se, než na to zapomenu. Přistoupil jsem k němu blíž. Teď se mi podíval do očí.
"Ale nic." zamumlal.
"Ale vždyť..." řekl jsem jako malý děcko. 'Vždyť si to slíbil' mluvil za mě psí pohled, který jsem okamžitě nasadil.
Odvrátil se na druhou stranu, jako by to nedokázal vydržet. "Zítra, jdeme do další bitvy." Změnil téma. Cože? Proč teď mluví o tomhle? "A vzhledem k nebezpečí, a tomu, že se možná nevrátíme" zase se chvilku odmlčel. Jakoby uvažoval a rozhodoval se. "Určitě bych litoval, kdybych to neudělal." zamumlal.
Bleskurychle se ke mně otočil a přitiskl své rty na mé. Stalo se to tak rychle. Chvíli jsem si myslel, že se mi to jen zdá. Ale byla to skutečnost. Nad námi svítil měsíc, mraky se rozestoupily a hvězdy zářily víc než kdy předtím. A já jsem určitě štěstím zářil stejně.
Byl jsem v šoku, stál jsem tam jako opařený. Všiml si, že nijak nereaguju, tak se odtáhl. Chvíli mě sledoval s omluvným výrazem. Chystal se něco říct, já si ho ale přitáhl zpátky k sobě, obmotal kolem něj paže a konečně ho políbil.
Cítil jsem, jak se pousmál a polibky mi vracel. Taky mě objal a jenom jsme tam tak stali, objímali se a líbali. Celou dobu jsem stal na špičkách, abych k jeho rtům dosáhl. Pomalu mi docházel dech. Odtáhl jsem se a nadechl. I on lapal po dechu.
Vítězně jsem se pousmál a pořádně ho objal. Položil mi hlavu na rameno. Zavřel jsem oči a užíval si každý okamžik.
"Frankie?" oslovil mě. Už dlouho mi nikdo neřekl Frankie, naposledy asi Gerard, ale i to už je dávno za mnou.
"Hmm?" čekal jsem, co řekne.
"Choval jsem se jako idiot." Zakroutil jsem nesouhlasně hlavou. "Ale jo," trval na svém.
"Mě se to líbilo." Snažil jsem se ho uklidnit.
"Jak by mohlo? Chtěl… chtěl jsem tě… podřezat." hlas se mu lámal, obličej měl zabořený v mém rameni.
Pohladil jsem ho po zádech "To nic." utěšoval jsem ho.
"A... a ty prsty" mumlal.
"Taky jsem ti ublížil a…" nenechal mě domluvit.

"Ale já si to zasloužil." zase jsem zakroutil hlavou a nesouhlasně zamručel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Elena *Elena | Web | 9. prosince 2014 v 20:26 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!! Tak to byl snad ten nejlepší díl, aww uplně se nad tim rozplívám, čtu to furt dokola a ujišťuju se jestli je tam vážně to co tam je napsaný :-)

2 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 10. prosince 2014 v 17:57 | Reagovat

Hehe je to skutecny, ale neni to to nejlepsi hehe :D a diky

3 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 11. prosince 2014 v 16:14 | Reagovat

AAAAAAAAAAAAAAAANOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO JÁ SE POSERU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :DDDDDDDDDDDDDDDDD CHA CHAAAAAAAAAAA!!!!!!! YES YES YES YES

4 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 11. prosince 2014 v 17:12 | Reagovat

[3]: hehe ooooookay ...beru to jako kompliment :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.