Prophesy our way - 36

6. prosince 2014 v 21:49 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Prophesy our way
Taaak 36. díl je z pohledu Franka... enjoy...
Psychotic


KILLJOYS - FRANK
Nemohl jsem spát. Byl jsem rád, že jsem u Jinxxe, ale nějak jsem nemohl usnout.
Zavřel jsem oči. Pak jsem uslyšel kroky. Rychle jsem otevřel oči. Viděl jsem jen Jinxxe vycházet ze stanu. Kam to jde?
Vydal jsem se za ním. Vůbec mi nevěnoval pozornost a šel rovně dál. Venku vanul chladný noční vítr. Přes husté mraky tmavé nešly vidět žádné hvězdy. Pouze měsíc v úplňku hrdě svítil. Bylo ticho. Všichni už spali.
Jinxx stále pokračoval uličkou mezi stany. Něco na jeho chůzi bylo divné. Chodil tak, no… jako zombie. Nevzpřímeně, a trošku trhaně. Popoběhl jsem blíž k němu. Stál jsem mu přímo za zády.
"Jinxxi?" zeptal jsem se nejistě. Vůbec nereagoval a prostě šel vpřed. "Jinxxi?" Nic. Třeba se se mnou jen nechce bavit. Asi bych se měl otočit a jít se aspoň trochu vyspat. Zastavil jsem se a už jsem se chystal otočit k odchodu. Ještě jsem pohlédl na Jinxxe. Trošku vybočil ze své cesty, ale pak stejně šel pořád vpřed. Otočil jsem se. Ale pak jsem začal váhat. Nakonec jsem se rozběhl zpátky k Jinxxovi. Předběhl jsem ho a hleděl jsem do jeho…
Zavřených očí. Zavřených očí? On spal? On celou dobu spal? On je náměsíčný? Tak tohle mě šokovalo. Ale bylo to roztomilé. Uvažoval jsem, jestli ho nemám probudit. Rozmyslel jsem si to. Přece se nenechám jen tak připravit o tento pohled na spícího náměsíčného Jinxxe.
A přišel jsem na to, že celou dobu jsem žil ve lži. Nebyl vůbec malý. Byl aspoň o 15 cm větší než já.
On pořád šel rovně a já před ním ustupoval a díval jsem se mu do tváře. A pak.... jsem padal. Ucítil jsem náraz.
"Au!" Zasténal jsem bolestí. Chtěl jsem se posadit, ale pak jsem ucítil další náraz. Spící Jinxx o mě zakopl a spadnul na mě.
Pak se probudil. "Co to?" Všiml si, že leží na mě a že mám obličej zkřivený bolestí. Rychle vyskočil na nohy a vypadal zmateně. "Co se sakra stalo?" Nebyl jsem schopný odpovědět. Ležel jsem bezmocně rozplácnutý na zemi. Nemohl jsem vstát. Jinxx mi podal ruku a pomohl mi.
"Náměsíčnost?" zeptal se.
"Náměsíčnost." odpověděl jsem chraplavým hlasem. Už jsem stál, ale pořád jsem držel jeho ruku. Nechtěl jsem ji pustit, po chvíli jsem jí ale stáhl a nervózně se poškrábal za krkem.
Teď nebo nikdy. Pomyslel jsem si. "Takže," začal jsem, podíval se na mě se zdviženým obočím. Asi zrovna teď ještě ne. "Nechceš, nechceš se tady projít?" řekl jsem nejistě, bál jsem se odpovědi.
"Já… no nevím" Rozhlížel se kolem. Napadlo mě, že hledá cestu, kudy by utekl. Naklonil jsem hlavu na stranu a čekal na další odpověď. "Mě je to jedno."
"Jestli nechceš, nemusíš" Snažil jsem se z toho vymluvit, protože mi to připadalo stále jako větší a větší blbost.
"Ale jo." Řekl, ne nějak nadšeně, spíše ostýchavě.
"Já tě nenutím, nemusíš."
Přikývl "Já vím, ale já chci." řekl o trošku odhodlaněji.
"Dobře, a kam půjdem?" zeptal jsem se.
Pokrčil rameny a ukázal prstem do tmy před námi. "Třeba tam." Jenom jsem přikývl a pomalu jsme se vydali směrem, který ukázal. Snad se mi to nezdá. Snad je to skutečnost. Právě se procházím s Jinxxem. Za svitu měsíce! Já se procházím s Jinxxem! Hm… už se chovám jakoby byl nějaká celebrita.
Nenápadně jsem po něm hodil pohledem. Zíral do země, jakoby se bál na mě podívat, ruce zaražené v kapsách a nervózním krokem šel vedle mě. Nikdo z nás nepromluvil.
Musel jsem něco říct jinak to tak bude celou dobu, ale nevěděl jsem co. "Takže..."
"Hm?"
"Jinxx… To je přezdívka nebo jméno?" Bravo Franku. Bravo. Pomyslel jsem si ironicky. Taková pitomá otázka.
"Obojí" řekl tajemně. Pousmál jsem se.
"Víc mi neřekneš?"
"Hm... možná" Zase jsme chvíli mlčeli. Pak se i on zeptal. "A ty se fakt jmenuješ Fun Ghoul?"
"Možná." věnoval jsem mu šibalský úsměv. Zasmál se. Bylo krásné slyšet jeho smích.
"Asi se vyhneme tématu jména."
"Souhlasím." Přikývl jsem. "Návrh na další téma?"
"Hm, nevím." Zadíval se na oblohu, na zářící měsíc.
"Je krásně." zašeptal jsem, věděl jsem, že přesně tohle si myslí. Pohlédl na mě. Dlouho jsme se na sebe jen tak dívali. Pak se odvrátil.
"Jo." taky šeptal.
Dál jsem ho sledoval. Pevně zavřel víčka a zavrtěl hlavou. "A taky zima." Sundal jsem si vestu. Nevím, jak se to stalo, ale najednou mi bylo všechno jedno. Přehodil jsem mu ji přes ramena. Podíval se mi zpříma do očí. "Děkuju" Vyvedlo ho to z míry, očividně nevěděl jak reagovat. Usmál se. Úsměv jsem mu oplatil. Překříženýma rukama chytil límec vesty, přitiskl si ho co nejblíže k sobě a nahrbil se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 6. prosince 2014 v 22:42 | Reagovat

W..W..W..WAAAAAAT??? :D :D AAAAAAAAAAAAAAAAAAHAHAAAAAAAAAAAAAA *lítá po pokoji a řve jak šílenec* BJABCJKENCJNEJNVSNDVNSLDVLSRJNSNSLDJBVSLDV *dále srdeční infarkt, skácí se k zemi a.....a nic?*

2 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 6. prosince 2014 v 23:31 | Reagovat

[1]: Um... žiješ Aydee?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.