Prophesy our way - 35

4. prosince 2014 v 20:17 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Prophesy our way
Heh, takže další díl ... a Aydee zklamu tě, není to z Frankova pohledu, nějak jsem se sekla, promiň. A vy ostatní si to užíjte, your Happyness. ...Ps. Můžeš mě zabít hehe




KILLJOYS - GERARD
Neskutečně jsem se bavil. Sledoval jsem, jak pokaždé zrudl. Kdybych s tím nezačal, jenom by tu seděl a sledoval mě. Viděl jsem mu to na očích, už jenom ta radost z toho, že jsem mu řekl své jméno.
Jo, měl jsem obavy a dokonce jsem i váhal. Nakonec jsem však uznal, že já budu ten, co s tím něco udělá. Za záminkou vymyslet mu killjoyské jméno jsem o něm chtěl zjistit víc.
"Hej, Andy, žiješ ještě?" zeptal jsem se, když jsem ho viděl jen tak sedět, červenat se a nic neříkat.
"Co? Jo, jo žiju."
"No tak, říkej něco."
"Co?"
"Já nevím, to je jedno."
"Hele, tak ty už o mě toho dost víš, teď řekni něco o sobě ty." odmlouval.
"Ale ty jsi mi skoro nic neřekl." odmlčel jsem se. "Jen to, že chceš být Batmanem."
Andy v cele zpozorněl, prudce otočil hlavu mým směrem a oči měl nebezpečně zúžené. "Máš něco proti Batmanovi?" Měl výhružný tón a choval se jako kočka, která každou chvíli vytasí drápky.
"Ne, ne Batman je super." řekl jsem rychle. Andy se z rozzuřeného kocoura proměnil zpátky na roztomilé koťátko. Hm, roztomilé koťátko a zároveň nebezpečný kocour… to se mi líbí. To je přesně on.
Dostal jsem chuť ho trošku poškádlit. "Batman je fakt bezva… jen..."
"Jen?" Zase zněl nebezpečně.
"Jen neexistuje." prohodil jsem jakoby jen tak.
"Cože?!" Skoro to zařval. Fakt vypadal, že se na mě každou chvíli vrhne a zabije mě. Pak zklidnil. "Kdybys to nebyl ty a nebyl bys za mřížemi asi bych tě přiškrtil." Hlas už měl klidný.
"Já, jo?" Chytil jsem ho za slovo.
"Jo!"
"Před pár dny bys mě nejradši zabil a teď…" podotkl jsem přemýšlivým tonem.
"No a?"
"Víš, já nejsem zas tak blbej." Čekal jsem na odpověď a v očekávání se kousal do rtu.
"To vidím." potvrdil podivným tónem.
"Tak si to přiznej." rýpal jsem do něj
"A co?" hrál nechápavého
"Ty víš, svádíš vnitřní boj."
"Zase psychiatr?" změnil téma.
"To je vedlejší." odbyl jsem ho. "Můžeš se mi svěřit." Vážně jsem mluvil jako psychiatr, ale co.
"Nech to být." vyžadoval, ale já se nechtěl tak brzo vzdát.
"Já vím, co tě trápí, Andy." No teda doufal jsem, že je to, to co si myslím.
"Tak to řekni ty."
"Co? Ne! To musíš říct ty."
"A proč to mám říkat, když to víš?"
"Protože se ti uleví." Musím to z něho nějak vypáčit.
"Já nevím." On mě už vážně začíná štvát.
"Ty seš fakt…" Zaklonil jsem hlavu a sledoval strop.
Zívl. "Klidně spi, kdyby něco tak tě vzbudím."
Přikývl. "Díky." Hlavu si položil na chladnou zem a chvíli mě jenom sledoval. Pak zavřel oči. Celou dobu jsem ho sledoval.
Po chvíli, když začal pravidelněji oddechovat, jsem si začal tiše broukat jednu melodii. Pomalu jsem přesel v slova.
"These bright lights have always blinded me,
These bright lights have always blinded me,
I say:
I see you lying next to me,
With words I thought I'd never speak.
Awake and unafraid,
Asleep or dead"
Otevřel oči a já se škodolibě usmál. Nechtěl jsem ho vzbudit. "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."

"To nic, je to pěkný" pochválil mě a já se pousmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aydee666 Aydee666 | Web | 4. prosince 2014 v 20:26 | Reagovat

Gerard se nezdá! :D Rawr!!! A zabíjet tě nebudu :P Teď už ne...B.O.Ž.A.N.S.K.Ý.!!!

2 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 5. prosince 2014 v 18:11 | Reagovat

Okay, diky moc ...no ja uz vlasne mrtva jsem ze

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.