Inside My Head - 10 (the end)

14. prosince 2014 v 19:58 | ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Inside My Head
Well... Jop, já to dopsala... Neuvěřitelné...
Heh, a bojím se, že jsem to zase zkazila... No nic... Snad to není až tak moc hrozný...



10.

"-V domě Andrewa Biersacka byla nalezena tři těla. Avšak příčinou smrti nebylo uhoření-"
Modrá a červená světla policejních a hasičských aut blikala kolem zničeného domu. Oheň už byl zcela uhašen. Kromě policie a hasičů tady byla také auta různých médií.
"-Policie těla identifikovala jako Jaka Pittse a Jeremyho Fergusona. Třetí tělo bylo k nerozeznání, avšak je velice pravděpodobné, že to je právě majitel domu Andrew Biersack-"
"-Podle svědectví byl s mrtvými i Ashley Purdy a Christian Coma. Probíhá prohledávání okolí. Není vyloučena možnost, že Pitts, Ferguson a možný Biersack mohli být svými přáteli zavražděni-"
Tito reportéři… Supi. Jsou jako supi. Hladově se sápají po šokujících zprávách jen, aby svému pořadu zvýšili sledovanost.
"-Jelikož tělo Pittse bylo nalezeno bez hlavy a hlava samotná zvlášť pohozená a Fergusonovo oko bylo spálené téměř na uhel také dál od těla, nastává otázka: Byli zavražděni svými přáteli? Jestli ano, znamenalo by to, že třetí oběť aneb předpokládaný Biersack byl také zavražděn. Následně byl rozpoután požár-"
Hluk. Hlasy všech těch reportérů, policajtů, hasičů, lidí, co přihlíželi… všechno se to mísilo dohromady.
"Něco jsem našel!" vykřikl někdo. Byl to mladý policista a mával na své kolegy. Byl pobledlý a vyděšeně zíral na zem.
"To je… srdce…" hlas se mu zadrhával a na nic víc než tři slova se nezmohl.
"Prohledejte okolí." Poručil starší policista a sám se vydal na průzkum.

Nikdo si nevšiml postavy ležérně opírající se o strom dál od všeho toho dění. Ale ne tak daleko, aby všechno neviděl. Na tváři mu pohrával úsměv.
"Christian Coma!"
Když tohle uslyšel, koutek úst se mu zvedl ještě víc do toho děsivého úšklebku. Pozoroval jak novináři a reportéři utíkají s kameramana v patách za "novou kořistí". Chrlili ze sebe vodopády nových otázek jeden přes druhého.
Chtěl popojít o kousek blíž. Udělal pár kroků, ze začátku ztěžka potom to šlo lépe. Zranil se. A dost. Popáleniny téměř po celém těle, ale naštěstí to nebylo nic úplně vážného. Většina se pravděpodobně i zahojí.
"-Všechno nasvědčuje tomu, že třetí tělo uvnitř domu patřilo Biersackovi. Tudíž je více než pravděpodobné, že Ashley Purdy své přátele zabil. Zapálil dům a poté utekl-"
Mám čas. Než zjistí pravdu. A pak už bude pozdě… pro ně.
"-Teorie se nám potvrdí až u koronera-"
Dostanu se odtud. A oni mě nenajdou.
"-Případ budeme nadále vyšetřovat. Určitě to souvisí i s tou předchozí vraždou. Najdeme vraha-"
Otočil se. Kousek kulhavě pokročil a vkročil dál mezi stromy. Mezi stíny a tmou se ztratil. Světla policejních aut, všechny lidi a hluk… to všechno nechal za sebou. Teď je čas zmizet. Zmizet z města a zařídit si novou identitu. Ano, tak to udělá. Nová identita.
Už byl daleko. Na temném nebi zářil měsíc. Žádné hvězdy. Ale to on nemohl přes koruny stromů vidět. Tma ho pohlcovala. Klopýtal dál.
S každým krokem mu na mysli vyplula jedna myšlenka. Vzpomínka.
Krev. Jeho ruce byly od krve.
Vnitřnosti.
Ach, ten krásný pocit. Vraždit. Bylo mu do smíchu, ale nezasmál se. Protože s dalším krokem přišla další vzpomínka. Ten kluk… Jak se to jmenoval? Ashley? Ano, to bude ono. A ti ostatní…
Hlava se mu zamotala a hned se opřel o kmen stromu, aby neupadl.
Byli to přátelé.
"…Co jsem to udělal…?" zeptal se do prázdna a tmy. Jeho hlas zněl zoufale, zničeně.
Udělal dalších pár kroků. "…Proč…" Šel rychleji i přes tu všechnu bolest.
"…jsem zrůda…" Utíkal.
Tenké větvičky ho bičovaly do obličeje. Několikrát klopýtl. Srdce mu splašeně bušilo až v krku. Nevěděl, co má dělat, jen utíkal, jakoby to mohlo pomoct. Slyšel hlasy. Hlasy v jeho hlavě. Vytvářely nesnesitelný hluk a pak všechny splynuly do intenzivního, hlasitého, pištivého zvuku.
"AaaaaRgh!" zavrčel bolestí, ale nezastavil.
Najednou ten zvuk zmizel. Bylo to zvláštní, ale ty hlasy přehlušilo tiché šplouchání vody o kameny, jen malá říčka a její šum.
Padl na kolena před tu říčku. V hlavě se mu to celé znova přehrávalo. Pořád ty stejné útržky. Krev. Vnitřnosti. Zabil je. Zabil je. Viděl, jak je zabil, pomalu, bolestivě. Trochu si s nimi pohrál a ani pak umřeli. Zabil je. Zabil je. Zabil je.
Schoulil se do klubíčka a třásl se.
"Co… Co jsem to udělal?"
Kromě šumění říčky se nyní ozývaly tichoučké vzlyky.
"Jste… Jste v pořádku?" Vyděšený hlas plný pochybností.
Chlapec přestal plakat. Pomalu - možná až příliš pomalu - otočil hlavu a koutkem oka si příchozího člověka ani ne vteřinku prohlížel. Pak skryl obličej znovu do dlaní.
"Ne… Nepotřebujete pomoct?" zeptal se znovu mladý policista. Omylem zašel až sem a pak něco ulsyšel a přišel až sem, kde našel tuhle hromádku neštěstí.
"…Já… co jsem to provedl…" mumlal si dál pro sebe a přítomnosti někoho dalšího si nevšímal. Tak žalostný byl jeho hlas… Plný beznaděje a srdceryvného smutku. Policista se o dva kroky přiblížil ke vzlykajícímu, vyhublému chlapci. Poté se zarazil. On… už neplakal, ale… smál se… Proč se směje?
Smích byl stále hlasitější. Naskakovala z něj husí kůže. Byl to maniacký smích psychopata. Rozléhal se lesem… okolí tvořilo ještě děsivější atmosféru.
Policista se rozhlédl kolem, jestli není poblíž někdo jiný. Nějaký jeho kolega. Kdokoliv. Má strach. Musel si to přiznat. Má strach. O pár kroků pomalu ucouvl a přitom se rozhlížel na všechny strany. Otočil se zpátky na chlapce, protože jeho smích utichl a -
"Copak? V noci, v lese a sám? A když se tu pořád může potulovat ten psychopatický vrah? Hmm, to je i na policajta moc nebezpečný, nemyslíš?" usmál se. Dřív než policista stačil vykřiknout, srazil ho na zem a hrst plnou mechu mu narval do úst.
"Trochu si pohrajeme" Jednou rukou tiskl policistu k zemi a druhou šátral po nějakém předmětu. Nahmatal celkem velký kámen. To bude muset stačit.

"Teď to možná zabolí" zasmál se, zvedl kámen nad hlavu připraven zasadit, pořádnou bolestivou, ale nesmrtící ránu. Zatím nesmrtící...



THE END (???)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Elena *Elena | 15. prosince 2014 v 7:42 | Reagovat

Řeknu to upřímně... nesnášim otevřený konce (takovej ten rozlobenej smajlík)

2 *Elena *Elena | 15. prosince 2014 v 7:44 | Reagovat

Ale jinak to byla uplně úžasná story

3 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 15. prosince 2014 v 16:47 | Reagovat

Hehehehe tak díky :D No jo, já si někdy pro jistotu nechávám ty otevřený konce :D když zmagořím ještě víc jsem schopná psát dál :D

4 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | Web | 15. prosince 2014 v 20:00 | Reagovat

ty zasraný otazníky na konci mě serou, jak hovado v létě u bazénu...Netušila jsem, že by jsi měla chuť to dokončit, tak jsem si prostě řekla, ta kapitola byla poslední...ale bylo to celkem bezva...AAAACH JOOOOOO!!! Já se zvencu! Vážně jo :D Zabij mě!! Zab mě! Jednorožec chce umřít!!

5 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 15. prosince 2014 v 20:32 | Reagovat

[4]: Hehe v tom případě ty otazníky splnily účel xD Bude mi ctí tě zabít muhehe :D Ale nezabiju tě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.