Prophesy our way - 33

29. listopadu 2014 v 12:00 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Prophesy our way
Hmm, lidi ja spím a radši se k tomu nebudu vyjadřovat. Vyjádřete se k tomu zase vy ...ale ne jenom Aydee a *Elena ale i ostatní. Takže všichni povině komentovat! Čawte, Happyness.


THE WILD ONES - ANDY
"Vážně?" zeptal se mě Party. Přikývl jsem. "Mě se víc líbí tvůj zpěv." namítl.
Zasmál jsem se. "Ne, fakt zpíváš líp. Říkej si, co chceš, můj názor nezměníš."
Party se zasmál. "Tak jo." Zamumlal. Lehl jsem si na zem a založil jsem si ruce pod hlavou, stejně jako Party.
"Hm, Andy?"
"Jo?"
"Promiň, že se ptám, jen, jen… kdo zabil tvého kamaráda?" zeptal se nejistě.
Pohlédl jsem na něj. Proč se ptá? No, asi chtěl vědět, jestli to byl někdo z Killjoys.
Když jsem chvíli neodpovídal, dodal: "Nemusíš na to odpovídat, jestli nechceš…"
"Ne to je dobrý. A neboj, nebyl to nikdo z Killjoys." řekl jsem.
"Uff" oddychl si Party. "Kdyby to byl někdo od nás, asi bych si to neodpustil." řekl upřímně.
"Byl to Draculoida"
"A ty jsi byl u toho?"
"Ne, teda jo." Hodil po mě nechápavý pohled. "No, nebyl jsem tam 'fyzicky'." Pořád nechápal. "Stávají se mi takové divné… věci." Naklonil hlavu na bok jako štěně. "Občas mám takové vize." Naklonil hlavu ještě víc a nasadil roztomilý psí pohled. Pousmál jsem se, když jsem ho tak viděl. Prostě roztomilé.
"Zamotá se mi hlava, pak zkolabuju a vidím něco, co se právě někde odehrává. Jsem vlastně přímo na tom místě, kde se to děje, ale nikdo mě nevidí, neslyší. Nemůžu nic udělat. Můžu jen chodit a pozorovat. Jsem v tu chvíli jako… jako duch." vysvětlil jsem.
"Aha" pochopil Party.
"Jo." přikývl jsem.
"A teď znáš mé tajemství." věnoval jsem mu úsměv a snažil jsem se tím zahnat vzpomínky na tuto vizi.
"A ty jsi to viděl v té vizi?" Zase jsem přikývl. "Je hrozné vidět někoho umírat, když víš, že mu nemůžeš pomoct." zamumlal, ale já mu rozuměl.
"Takže to s tvým bratrem…"
"Jo, podařilo se mu utéct, jenže pak ho zabili. A já se celou dobu snažil dostat z pout a pomoct mu. Místo toho jsem to mohl jen… sledovat." Hlas se mu zlomil.
Mlčeli jsme. "Takže," promluvil zase Party. "Jsi mi prozradil své tajemství?" zeptal se veseleji. Také se snažil zahnat vzpomínky na bratrovu smrt.
"Jo." Kam tím míří?
"Tak to bych ti asi taky mohl říct nějaké mé 'tajemství'." Mrkl na mě. Zdálo se mi to nebo to bylo zase flirtování? Projelo mnou napětí a očekávání, co řekne. "Party Poison je přezdívka." odmlčel se. "Jmenuju se Gerard." Usmál se. Přes mříže mi podal ruku. Pevně jsem ji stiskl. "Gerard Way, těší mě!" Doširoka se usmál.
"Andy Biersack, nebo také 'The Prophet', těší mě!" Taky jsem se usmál.
Stále jsme se drželi za ruce. Možná až moc dlouho. Ale mi to rozhodně nevadilo. A Gerardovi očividně taky ne. Nakonec to byl on, kdo tu ruku pustil první. Měl jsem z toho smíšené pocity.
"Víš" upoutal jsem jeho pozornost. "Ta přezdívka je hrozná." utahoval jsem si z něj
"Hej" Protestoval, zase jsem se zasmál.
"Je to pravda." trval jsem na svém.
"Tvoje killjoyské jméno by bylo horší." Vyplázl na mě jazyk.
"Jo? A jaké teda je?"
"To ještě nevím."
"Neříkej, že mi nějaké vymyslíš?" Zhrozil jsem se, ale pořád se smál.
"S tím se potrápíš sám." Bavili jsme se tak uvolněně, jako bychom seděli někde venku na vzduchu, ne tady za mřížemi.
"Co to vlastně znamená? Party Poison."
Přemýšlel, jak to říct. "Prostě takový, jaký jsem ve zkratce."
"Veselý a nebezpečný?" Nadzvedl jsem jedno obočí, celkem to sedělo.
"No, v podstatě jo." odmlčel se " A sassy." Rozesmáli jsme se. Když nad tím tak přemýšlím, už dlouho jsem se s nikým nesmál tak, jak s Gerardem.
"Nikomu to, ale neříkej." mluvil už zase vážným tónem. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co tím myslí. To jméno, jasně. Přikývl jsem. "Slib mi to." žádal.
"Jo, slibuju" potvrdil jsem. "Kdo všechno zná tvoje jméno?" zajímal jsem se po chvíli ticha.
"No…" Zamyslel se "Vlastně ty, brácha, Fun Ghoul a Jet Star." Jenom tak málo lid. Měl jsem z toho takový šimravý pocit. Určitě to neříkal jen tak někomu.
Vlastně, proč mi to vůbec říkal? "Proč jsi mi ho vlastně řekl?"
Chvíli mu trvalo, než odpověděl. "Proč bych neměl?" snažil se z toho vymluvit.
"Moc lidem ho neříkáš." Koukal po stěnách, neodpovídal. Přemýšlel jsem, co říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Elena *Elena | Web | 29. listopadu 2014 v 13:02 | Reagovat

Já nemám slov, zase :/ je to prostě úžasný :D

2 Aydee666 Aydee666 | Web | 29. listopadu 2014 v 15:42 | Reagovat

Ne..já nevim...oni se tam snad balí navzájem nebo já nevim...tím to ale nemyslím špatně...Je to bomba!! Awesome!!

3 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 29. listopadu 2014 v 16:29 | Reagovat

[1]:

[2]: díky moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.