Prophesy our way - 29

20. listopadu 2014 v 19:01 | Kiɭɭiƞg Ħaƿƿƴƞeƨƨ & ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Prophesy our way
Heh guys ...dneska si zaspíváme nebo spíše Gerard si zaspívá ...ups spoilers ...no co ...komentujte komentujte. Your Happyness...


KILLJOYS- GERARD
Vězní a mučí a nebo rovnou zabíjejí. Jeho slova mi zněla hlavou. Oni odnesli Raye, co s ním udělají? Zachvátila mě vlna strachu. Zabořil jsem hlavu do dlaní a snažil se uklidnit.
Frank, on je někde venku on mě zachrání. Snažil jsem si nalhávat. Věděl jsem, že je to nesmysl, i když je jeden z mála, kdo je na svobodě, teda asi.
"Tak…" Andyho hlas mě vytrhl z myšlenek. "Teď jsme tu už jen my dva." řekl a na chvíli se odmlčel. V jeho hlase jsem slyšel smutek. Určitě mu bylo také líto těch, co změnili, zabili nebo mučili. "Co myslíš, že udělají s námi?" zeptal se.
"Netuším"
"Hm"
"Nevím jak ty, ale pro mě by bylo asi horší než smrt a jakékoliv mučení, stát se Draculoidou." Přikývl. "Ale myslím, že pro nás budou mít něco speciálního a nejhoršího."
"Jo" znovu přikývl. "Proto nás nechali na konec. Nejspíš chtějí nejdříve vyvraždit ostatní a tím nás naštvat." Pokračoval zamyšleně.
"Jo".
Následovala další chvíle ticha. V celách začalo být chladno. A až příliš ticho. Andy byl tichý člověk. Jen seděl na zemi, nevydal ani hlásku a jeho dech byl také téměř neslyšitelný. To ticho mi už začalo lézt na nervy. Lehl jsem si na studenou podlahu a hlavu si podložil rukama.
"Hej, zazpívej něco." řekl jsem a čekal jsem na reakci.
"C-co? J-já? Proč, proč mám zpívat?" Úplně panikařil.
"Jen tak" Pohlédl jsem na něj přes mříž, která nás oddělovala. Pořád vypadal zmateně a vyděšeně. "Je tu moc ticho." řekl jsem na vysvětlenou a v duchu jsem se usmál nad tím jeho výrazem.
"Ehm, ne, já jsem trochu… z tohoto místa nemocný." Vymlouval se a začal chraptět "Slyšíš?" a ještě zakašlal.
Zasmál jsem se. "Jasně simulante."
"Cože? Já nejsem simulant!" Už zase mluvil normálně.
Našel kamínek někde na zemi a hodil ho po mně. Kamínek proletěl mezi mřížemi a strefil mě do čela. "Au! Nech toho!" Hodil jsem ho zpátky. Ale trefil jsem se do mříže a kamínek se o železo odrazil zpátky a zasadil mi další ránu. "Au! Sakra!" vztekal jsem se.
Andy vybuchl smíchy. Po chvíli jsem se začal taky smát.
"Hej, co to máš vůbec za barvu vlasů? Rajče?" zeptal se škodolibě.
"No přece tu nejvíc sassy!" mrkl jsem na něj. Zasmál se. "No a co ty to máš na sobě? Spadl jsi z kopce a kutálel ses dolů přes trnité křoví, až jsi nakonec spadl do ropy?" ušklíbl jsem se a sledoval jsem jeho černé a sem tam potrhané oblečení.
Zase se zasmál "Kde ty kecy bereš?" Stále se smál.
"Přece v Sassymatu, kde asi?" pokrčil jsem rameny. Následoval další smích. Zvláštní je, že když se s ním bavím, nepřemýšlím nad tím, co se stalo ostatním a co se stane nám. "Pravidelně navštěvuji svůj SassyLand, je tam úplně všechno od chodících muffinů po jednorožce!" Zase jsme oba vybuchli smíchy.
"Hm… jednorožci, říkáš? Vždycky jsem miloval jednorožce!" promluvil se zájmem a dál se smál.
Já taky. Ale pak jsem si vzpomněl. Má rád jednorožce. Jednorožci. Zasáhl mě smutek a stesk. Mikey měl rád jednorožce. Měl…
Přestal jsem se smát. Povzdechl jsem si.
"Stalo se něco?" zajímal se.
"Ne." Snažil jsem se o veselý tón.
"Vážně?" Byl neodbytný.
"Jo." Zatínal jsem pěsti.
"Klidně mi to řekni, uleví se ti." Měl pravdu.
"To ti jednorožci." přiznal jsem, ale nijak jsem to nerozváděl. Nic neříkal, čekal jestli něco dodám. "Připomnělo mi to bráchu"
"Aha, no..." Odmlčel se. "Nesmíš se s tím pořád sžírat." Měl pravdu, tak jsem radši zase změnil téma.
"Proč nechceš zpívat?" Chtěl jsem ten jeho zpěv slyšet znovu.
"Proč nezpíváš ty?" Vrátil mi to. Rád jsem zpíval ale teď se mi nijak nechtělo.
Zabroukal jsem jednoduchou melodii. "A text?"
"Na na na na,
na na na,
na na na na na na,
na na na." Zasmál se. "nic mě nenapadlo" Pořád se smál. "Teď ty!"
"Cože?"
"Prosím."
"A co?" Zamyslel jsem se.
"Třeba to co minule."
"Hm já nevím." Snažil se z toho vymluvit.
"Prosím" Nenechal jsem se odbýt.
"Tak, fajn." Pousmál jsem se a čekal. Začal zpívat tu samou písničku co minule.
Vítězně jsem se pousmál. Zase jsem si založil ruce za hlavou a lehl si na chladnou zem. Zavřel jsem oči a poslouchal jeho uklidňující hlas.
"Wow!" Jediné, co jsem na to mohl říct.
"Díky" odmlčel se "Teď, zase ty."
"Co? Ne! Já už zpíval"
"To nebyla žádná písnička, to byla jenom nějaká melodie!"
"No to teda ne, kdybys mě nechal, tak v té na na na záplavě se možná objeví nějaký text."
Zasmál se. "A jaký?"
"Však víš, tajemství." Vyplázl jsem jazyk a zasmál se taky.
"No ták!" Pobízel mě.
Už teď měl vyhráno. Chtěl jsem jenom vědět, co je pro to schopný udělat. "Co za to?"
"Nevím, co za to jako můžeš chtít? Taky jsem nic nedostal."
"Sobče." Na oko jsem se urazil.
"Hej! Tak co za to chceš?"
"Překvap mě." Na rtech se mi zase objevil vítězný úsměv.
"Hm" Začal přemýšlet. Překvapil mě. Uvažoval jsem, jestli začít zpívat nebo ho ještě potrápit. Myslím, že to už stačilo.

"Some people watch, some people pray
But even lights can fade away
Some people hope, some people pay
But why we have to stay?

'Cause even here, we're scared to bruise
Or any misery you choose
You like to watch, we like to use
And we were born to lose..."

Zazpíval jsem tenhle kousek a čekal, jak zareaguje, bál jsem se, že se mu to nebude líbit. Nic neříkal, tak jsem pokračoval. Po chvíli jsem dozpíval.
"Nechápu, proč jsi nechtěl zpívat." Divil se, začervenal jsem se. Málokdo mi pochválil zpěv. Vlastně, skoro nikdo kromě kluků ho neslyšel.

"Protože zpíváš líp."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Elena *Elena | Web | 20. listopadu 2014 v 21:34 | Reagovat

Já už nevim jak to komentovat, docházej mi mí nesmyslný a uchylný nápady, tak asi k tu napíšu jen: dokonalý, těšim se na další

2 Aydee666 Aydee666 | Web | 21. listopadu 2014 v 15:58 | Reagovat

Tak úžasné, když čtete, že vás má někdo rád :D Aw...Mikey :(
Ale alespoň někdo už pochopil o co tady go...:D dálšíí!!

3 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 22. listopadu 2014 v 11:36 | Reagovat

[1]: díky

[2]: ...no jo ...pochopili hehe ...další bude dneska :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.