Inside My Head - 9

16. listopadu 2014 v 23:55 | ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Inside My Head
So, přidávám to tu až teď... ale pořád je neděle ještě pár minut...
Tohle je předposlední část... Musím napsat ještě ten konec, ale vzhledem k tomu, že jsem to nenapsala rovnou, když jsem dopsala tuto část a pak pořád nebyl čas a teď se mi nedaří cokoliv napsat, tak netuším za jak dlouho to bude. Doufám, že do týdne to zvládnu...



9.

"Ashley"
Vytřeštil jsem oči.
"Ashley já…" propaloval mě prosebným a žalostným pohledem. "… já … pomoz mi… prosím…" po tváři se mu kutálely slzy.
Skryl tvář do dlaní. "Pomoz…"
"Andy?" pořád jsem si nebyl jistý na sto procent, ale… ten naléhavý tón v jeho hlase mě přesvědčoval.
Vzhlédl. "Ne…" zašeptal. Dotkl se rukojeti nože v mé ruce.
"Bože…" hlesl Andy a uskočil. "Já… promiň…" Byl úplně vyplašený.
"Andy… co se to děje?" zeptal jsem se konečně. Vážně jsem to nechápal…
"Bože… bože…" Vůbec mě nevnímal, klesl na podlahu a doplazil se až ke stěně na druhé straně místnosti. "…co jsem to udělal…"
"Andy…" nevěděl jsem co říct. Pořád jsem měl strach. Pořád jsem před očima viděl, jak zabil Jinxxe. Jak držel za vlasy Jakeovu useknutou hlavu. Vybavil jsem si, jak po nás házel CC-ho vnitřnosti… Pořád jsem viděl ten jeho výraz.
…Ale teď je to jiné. Už nemá ten psychotický výraz vraždícího maniaka, ale… co když to je hra? Pohlédl jsem na Andyho. Rukama si prohrabával vlasy. Třásl se, mumlal si a vypadal snad vyděšeněji než já. Teď nevypadal jako by byl schopný někoho zabít.
"Zabil jsem je!" vykřikl na mě. "Já je zabil! A chtěl jsem zabít tebe! A jak jsem je zabil…" hlas mu selhal. Zhluboka se nadechl a pokračoval. "A líbilo se mi to. Nevím, jak je to možné, ale je to tak."
Už snad po sté jsem vzal rukojeť nože zabodnutého v mé ruce, zavřel jsem oči, zatnul zuby a pevně zatáhl. Nic. Ještě jednou. Ucítil jsem, jak povoluje a pak jsem zaskučel bolestí. Nejen, že to bolelo, ale byl to vážně hnusný pocit vytahovat si z ruky to ostří. Ze zraněného místa vyteklo dost krve a moje kůže byla úplně bílá. Vstal jsem a našel utěrku, tou jsem si ovázal ruku.
Bohužel mi pohled zase sjel k Jinxovu mrtvému tělu. Ležel tam. Břicho na cáry. Kousky masa kolem něj. Jedno oko mrtvolně hledělo ke stropu a místo druhého tam byla jen černá jamka a krev. Chybějící oční bulva ležela tak půl metru od Jinxxe.
Zase se mi udělalo zle.
Přešel jsem nejistým krokem k Andymu.
"Nikdy bych nikomu neublížil… Proč… Proč mě tohle nutí dělat?"
Zarazil jsem se. "Kdo, Andy, kdo tě k tomu přinutil?"
Pohlédl mi do očí. Byl vyděšený. "On" zašeptal.
Kdo je ten on? Kdo to sakra je? A proč ho k tomu nutí?
I přes všechno co se stalo, jsem mu teď zase věřil. Mluví pravdu. Poznám to na něm.
Objal jsem ho kolem ramen. Nevědomky jsem se rozbrečel. "Bude to v pořádku…" snažil jsem se ukonejšit jeho a možná i sebe. Andy se taky potichu rozplakal.
Tohle už nikdy nebude dobrý…
"Nechápu to. Vždycky jsi tu pro mě byl a teď taky. I přesto, co jsem udělal."
"Říkal jsi, že jsi to neudělal z vlastní vůle. A navíc…" odmlčel jsem se. Už jsem to dneska říkal, ale mám to říct znovu? "navíc tě miluju." Zamumlal jsem potichu. Ani nevím, jestli to slyšel, ale trochu se zklidnil. "Tak to jsem rád, že to není jednostranný." Řekl. Zmateně jsem na něj koukl. On…taky… Wow.
Seděli jsme tam v objetí a stále se třásli strachy z toho všechno, co se stalo. Pořád jsem to nechápal. Říkal, že ho někdo donutil… ale kdo by to byl? A když vraždil tak to nevypadalo zrovna jako z donucení. Užíval si to. Bylo to, jakoby nebyl sám sebou, ale někým úplně jiným.
Andy se rozklepal ještě víc. Najednou mě neuvěřitelnou silou odstrčil. "Drž se ode mě dál!"
Nechápavě jsem se na něj podíval. Křečovitě se chytil za hlavu.
"Přichází"
"Kdo?" naléhal jsem. Andy mě pěkně děsil.
"On… Démon…"
Tato slova mnou projela jako nůž. Démon? O čem to sakra mluví? Z ničeho nic Andy začal znovu křičet a svíjet se na zemi.
"A… Andy?" netušil jsem, co mám teď dělat. Došel jsem zpátky k němu ale zase mě odstrčil a rozkřičel se na mě. "Vypadni! Nechci ti - Aáááaaa"
"Řekni mi co se děje! Prosím!"
"Bolí… Bolí to! Běž odtud Ashley!"
"Neopustím tě." Hlas se mi chvěl. Vážně… ještě před chvílí vraždil kamarády, pak byl normální a teď tohle. "…démon…" šeptal a hleděl před sebe. "…oči… démon…"
Přeběhl mi mráz po zádech. "Jaký démon? Kde je?" Andy namísto odpovědi ukázal před sebe. Když jsem se podíval, nikoho jsem neviděl. Ještě chvíli jsem marně hleděl na místo, kde ukazoval, pak jsem to vzdal a obrátil se zpátky k Andymu.
Vytřeštil jsem oči a zasáhl mě ještě větší děs. Nebyl tam. "A…Andy…?"
Ucítil jsem na krku něčí dech… Nejistě jsem se obrátil. Andy stál přímo za mnou. Srdce mi málem přestalo bít. Usmíval se. Pak mě praštil. Schytal jsem ještě několik úderů do obličeje. Couval jsem. Andy do mě přestal boxovat a zastavil se. Rychle jsem couval dál. Uslyšel jsem odporný zvuk a cítil, jak jsem šlápl na něco slizkého, co se hned rozmáčklo. Zvedl jsem nohu, vyděšeně a hlavně znechuceně jsem se podíval na oko rozmázlé na podlaze. Začal jsem couvat rychleji. Au! Sakra, to ne! Tvrdý dopad na zem. Podíval jsem se, o co jsem zakopl. Hned se mi znova udělalo špatně. Jinxx…
Chtěl jsem vstát, a opřel jsem se o podlahu rukou. Hned jsem ji však zvedl. Krev… Všude krev… A ještě něco… V hlavě se mi přehrával okamžik, když jsme s Jinxxem utekli tady a hledali něco… cokoliv, Jinxx něco omylem shodil… nějakou nádobu. Její obsah se rozlil po velké části kuchyně.
Andy se zase jen pomalým krokem blížil. Vzal ze země nůž.
Věděl jsem, co udělám. Co musím udělat.
"Co jsi sakra zač?" nasupeně jsem se zeptal Andyho. Tohle vážně není TEN Andy, kterého jsem znal, který tady byl ještě před chvílí.
Neodpovídal. Jen se ke mě přibližoval. Tvářil se zase psychopaticky. Lačně po krvi. Klekl si ke mě stejně jako předtím.
"Andy… tohle nejsi ty… tak bojuj!"
Nic. Nadzvedl nůž. Bylo to skoro, jakoby se opakovala nějaká scéna toho, co se odehrálo předtím. Ale tentokrát je jasné, že výsledek bude má smrt.
A pak se něco změnilo. Maniacký výraz ve tváři vystřídal utrápený a vystrašený. Andy…
"Nejde to…"
Viděl jsem, jak bojuje sám se sebou. Ruku s nožem stále zdvihnutou a připravenou k úderu… vážně to vypadalo, že bojuje s nějakou neviditelnou rukou. Nebo spíš se přetlačoval o nůž.
"Zvládneš to, věřím ti." Povzbudil jsem ho. Ne, nezvládne to. I kdyby… musím to udělat. Musím…
Andy byl zabraný do své vnitřní bitvy se sebou, takže si mě moc nevšímal. Zalovil jsem v kapse. Uff, je tu! pomyslel jsem si, když jsem se dotkl chladného předmětu v kapse. Pomalu jsem předmět vytáhl…
"Ashley… já…" Podíval jsem se na něj. Ostří nože bylo znatelně blíž než před chvílí. "…promiň" Po tvářích se mu kutálely slzy. I mě štípalo v očích a ani teď jsem se slzám neubránil.
Za zády jsem se snažil zapálit zapalovač. Naštěstí to dlouho netrvalo. "Ty taky" s těmito slovy jsem hodil zapalovač kousek od sebe, kde byla pořád rozlitá ta tekutina a modlil jsem se ať je to hořlavé. Oheň. Okamžitě se začal šířit po kuchyni. Ve stejnou chvíli jsem ucítil palčivou bolest, jak mi Andy zabodl nůž do břicha a rychle ho rozřezával.
Zadusil jsem se kouřem, vykašlával jsem krev.
Vypadalo to, že Andy chce svou práci pořádně dokončit a nebere ohledy na to, že tu hoří. Plameny začaly olizovat i podlahu těsně kolem nás. Andy zavyl bolestí, když si popálil ruku.
Nenávistně se na mě podíval, pak se zvedl a utíkal pryč. Přes oheň jsem ještě viděl jeho tmavou siluetu, jak se kácí k zem…
Tak, tohle je konec. řekl jsem si. Můj konec. Mohl jsem si namlouvat, že jsem s tím smířený, ale opak byl pravdou. Nechci umřít. Ne takhle.
Opět jsem se zakuckal. Tolik bolesti… Až teď jsem si všiml, důvodu proč to bolelo až tak moc. Na břiše jsem měl tři hluboké řezné rány. Maso bylo odhrnuté a… z rány visela střeva. Roztřesenýma rukama jsem se jich dotkl.
Cítil jsem, jak mi oheň pomalu spaluje maso na obličeji… jak se odtrhává… a oheň spaluje dál.
Tolik bolesti…
Pomalu mi docházel kyslík i krev. Přišlo mi to jako celá věčnost pouhého utrpení. Nic víc. Ale pak konečně…

…bolest ustala. Navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aydee666 Aydee666 | Web | 17. listopadu 2014 v 0:04 | Reagovat

BUHAHAHAHAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!
Hell yea!!
Nechápu, jak to má ještě pokračovat??
wowowowowowowowow!

2 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 17. listopadu 2014 v 0:16 | Reagovat

[1]: Pokud se to povede tak to tu jednu další část pokračovat bude :D

3 *Elena *Elena | 17. listopadu 2014 v 11:22 | Reagovat

Wow, tak to uplně..... já ani nemám slov !!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.