Inside My Head - 8

14. listopadu 2014 v 20:49 | ҎsƴcҺoʇic Ħuƞʇ |  Inside My Head

Ohaaayyooo
Mno, mám celkem dobrou a šílenou náladu. KONEČNĚ jsem si koupila BVB4. KONEČNĚ mám aspoň trošku času, abych dokreslila Rickyho a nebo něco napsala k dalším čtyřem rozepsaných FF.
Šílenou náladu protože... no včera jsem se dívala na Supernatural 10x05 "Fanfiction" (heh můj milovaný seriál, pro některé prý "horrorový" ve kterém je snad všechno... V jednu chvíli sledujete děj a napjatě čekáte, co bude dál, v další chvílí brečíte, jindy se smějete) A no, dneska se mě mamka zeptala na jedno slůvko, které jsem křičela po baráku... "Destiel" ... "No mami víš jak je Dean? A jak je Castiel? No prostě někteří fanoušci v tom hledají takový podtext... hehe... hehe... zapomeň na to"
No jo... fakt v tom díle vystihli některé fanoušky xD
Dosti bylo mých pitomých keců, nyní mě můžete vykuchat



8.

Ashley

Přibližoval se ke mně.
Snažil jsem se z ruky vytáhnout nůž. Skučel jsem bolestí. Sakra. Příšerná bolest… Pokaždé se mi z ruky řinulo víc krve.
Koutkem oka jsem se podíval na Andyho. Byl už celkem blízko. Úsměv mu pohrával na tváři. Očividně ho to hodně bavilo. Sledovat mě jak se trápím…
Plakal jsem a syčel. Obličej jsem měl už úplně mokrý od slz a zkřivený do grimasy vyjadřující mou bolest a beznaděj.
Andy si pohrával s nožem v ruce… Byl dost blízko.
Přestal jsem se snažit vytáhnout nůž z ruky a utéct.
Věděl jsem, že umřu. Tady a teď. Ale i tak je těžké si to doopravdy připustit. Říct si 'Tak, teď umřu, pomalou a bolestivou smrtí' a smířeně se nechat mučit a pak zabít. Tohle nejde.
"Ne… A-Andy…" zachraptěl jsem. Vypadal, že to ignoruje.
"Andy… proč?"
Naklonil hlavu na stranu.
"To nejsi ty… To nemůžeš být ty…" naříkal jsem.
Něco se stalo. Andy… Vypadalo to…. Hrozně… děsivě… Vytřeštil jsem oči.
Bylo to, jakoby dostal nějaký záchvat. Trhaně házel hlavou na všechny strany. Netrvalo to dlouho a zase se ke mně přibližoval se stále stejným úmyslem jako předtím.
"Nedělej to… Andy… já…" zaváhal jsem.
Už byl u mě. Hlavu měl zase nakloněnou. Pomalu si klekl přede mě. Viděl jsem mu zpříma do obličeje. Byl krásný, jako vždycky. Ale teď to nebyla ta jeho krása… bylo to něco šíleného, děsivého. Zorničky měl rozšířené, jako šelma ve tmě, lemoval je jen tenký proužek nádherné modři. Rty rudé. Pleť bledá a na ni několik kapek krve.
Díval se mi do očí. Uhnul jsem pohledem, ale on mi nožem nadzvedl bradu a donutil mě znovu se dívat do těch jeho očí. Po krku mi stekl tenký pramínek horké krve.
Stáhl nůž zpátky a o kousíček ustoupil. Ten chladnokrevný výraz… pobavený úsměv… jeho oči by mohly křičet 'Krev! Krev! Krev!'.
Nůž uchopil oběma rukama a pozvedl nad hlavu.
Nechci umřít s vědomím, že jsem mu nikdy neřekl pravdu. I když tohle není ten Andy… Řeknu mu to.
"Ty nejsi ten Andy, do kterého jsem byl tak dlouho zamilovaný…" Několik nových slz mi steklo po tváři.
Přiměl jsem se zpříma mu hledět do očí. Čekal jsem na bolest.
Ale nic. Andy sebou trhl. Vstal a pár kroků ode mě odstoupil. Upustil nůž. Chytl se za hlavu a zařval. Oči měl zavřené.
"… vypadni…" Skoro mu nebylo mezi výkřiky rozumět.
"VYPADNI!" řval. Nechápal jsem. Až pak mi došlo, že to není na mě. Ale na koho jiného?
"řek… sem… VYPADNI!" Padl na kolena, pořád se držel za hlavu. Třásl se. S úděsem jsem to celé sledoval.
"…běž… pryč… z mý hlavy! Aaa… ghÁÁÁÁ… Vy…pa…dni!" Vykřikoval to snad hlasitěji než předtím Jinxx. Začal se na zemi svíjet v bolestech.
Sakra… co se to děje?!
Byl jsem zmatený. Nevím, co si o tom mám myslet, ale rozhodně to vypadalo příšerně… Děsilo mě to. Hlava mě z toho všeho rozbolela, žaludek se mi svíral. Vyjeveně jsem na to všechno zíral.
Třeba mám ještě šanci utéct. problesklo mi hlavou. Asi je to pořád nemožné, ale za pokus to stojí.
Zatnul jsem zuby a pokoušel se vytáhnout nůž z ruky. Zatraceně to bolelo! Ale konečně trošku povolil. Pomalu jsem se pokusil nůž vytáhnout celý. Zadusil jsem v sobě výkřik.
Nešlo to. Nešlo to…
Domem přestal znít Andyho křik. Střelil jsem pohledem po místnosti. Ležel tam. Na zemi. Klepal se. Pak se začal zvedat. Vypadal zmateně, nešťastně a vyděšeně.
Přistoupil ke mně.
Se strachem jsem čekal, co bude dál. Prsty se jemně a opatrně dotkl mé tváře a zachytil slzu. Ruku odtáhl zpátky a nevěřícně ji pozoroval. Pohled vrátil ke mně.

"Ashley"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aydee666 Aydee666 | Web | 14. listopadu 2014 v 21:06 | Reagovat

TY KRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! TO UŽ JE KONEC?????????????????????????????????????????

2 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 14. listopadu 2014 v 21:09 | Reagovat

[1]: Hehehe není

3 *Elena *Elena | 14. listopadu 2014 v 22:09 | Reagovat

Doprdele kurva už, to je tak dokonalý až se mi chce z toho brečet. :')))) Sakra ty mí komenty fakt nedávaj žádnej smysl

4 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 14. listopadu 2014 v 23:11 | Reagovat

[3]: Hehe :D ať smysl dávají nebo ne, pokaždé potěší jednoho psychopátka... mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.