Inside My Head - 4

6. listopadu 2014 v 15:47 | Psychotic Hunt |  Inside My Head
Ohayo psychopátci!
Tak... tohle je 4. díl Inside My Head... a já opět nevím, co dodat...
Snad se bude líbit...
A komentáře samozřejmě potěší - pro bližší informaci za každý komentář radostí lítám (do slova) po pokoji, jako emo zombie víla.
So enjoy...
-Psychotic


CC

Někdo tam byl. Vím to. Ale kam sakra zmizel? Ostatní mi neuvěří…
Ashley se na sedadle vedle mě nervózně zavrtěl. Všichni jsme hleděli do tmy a snažili se zaregistrovat sebemenší pohyb. Nic. Venku bylo ticho a klid. Dokonce to tady z auta vypadalo, že je úplné bezvětří. Ve filmech se často říká "ticho před bouří". Zdá se mi, že tuto chvíli to vážně vystihuje.
Přestal jsem se dívat do lesa, stejně nic neuvidím. Teď jsem pohled zaměřil na své kamarády. Vážně ještě tichounce pozorovali. Takže mi věří! Snad jo… Ale uznávám, že si přeju, aby to byl fakt jen nějaký přelud nebo cokoliv jen ne něco živého. Nebo něco živého mrtvého. Asi se na filmy dívám až moc.
"Měli bychom odsud vypadnout…" prohlásil jsem. Ostatní konečně odvrátili pohledy od oken a přikývli. Jinxx začal startovat auto.
"Ne…" mumlal si nesrozumitelně. Znovu startoval. Nic. "Ne… ne! Sakra!"
"Neříkej že…" začal Jake vyděšeně.
"No do pr-" nedořekl Ashley
"Jak to asi sakra vypadá?" rozčílil se Jinxx.
No bezva… Nenastartujeme auto. Skvělý. Přeběhl mi z toho mráz po zádech. Je tma, dostali jsme smyk, málem jsme nabourali, teď nám nejde nastartovat auto. Jsme hned u lesa. Poblíž místa kde nějaký šílený vrah někoho zabil. A když jsme se točili ve smyku, přední světla auta osvětlila nějakou postavu v lese, kterou jsem viděl asi jen já. A kdo by se večer potloukal po ulici, ve které řádil nebezpečný vrah? Takže to bude buď ten vrah… nebo mi v tom milionkrát lepším případě fakticky hrabe.
"Jak se odtud dostanem?" panikařil jsem.
"Já nevím. Já nevím!" Jinxx přímo šílel.
"Andyho dům už není daleko…" přemýšlel Jake. Ten si většinou umí zachovat chladnou hlavu. Ale tentokrát šlo vidět, že i on má strach.
"Zbláznil ses?!" vyjekl jsem. Myslel jsem, jak se odtud dostanem, ale bez toho, že bychom vylezli z auta ven. Já ven nevyjdu. To fakt ne.
"Hele, jestli je to fakt ten cvok a chce někoho kuchnout, zabije nás tak i tak. Vyber si. Umřeš zavřený v autě s ani nejmenší šancí na útěk? Nebo venku, kde šanci na záchranu máš?"
Beznadějně a vyděšeně jsem se díval z Ashleyho na Jinxxe a pořád dokola, jakoby mě ti dva měli podpořit. Jinxx se nepřítomně díval někam do dálky a Ashley vypadal, že si to všechno probírá v hlavě. Nakonec taky promluvil. "Souhlasím s Jakem." Jinxx prudce trhl hlavou a znovu naplno vnímal dění kolem sebe. Kývl na souhlas.
"No dobře…" řekl jsem. Vím, že to je jediné řešení. Ale… bojím se a však víte… Když vám vrah zaklepe na dveře, nepůjdete mu smířeně otevřít, ale budete věřit a doufat, že když se schováte pod peřinu tak vás nenajde i když je to úplně absurdní.
Hm… přece jen… je vážně pravda, že venku aspoň máme tu šanci utéct.
Vystoupili jsme z auta. Za pár kroků jsme už stáli na asfaltové cestě a rychlou chůzí jsme se vydali směrem k Andyho domu.


Jinxx

Už jsem viděl Andyho barák. Konečně. Zrychlil jsem a zbytek taky. Pořád jsem cítil, že nás někdo sleduje. Už jsem si tím byl jistý. A CC určitě někoho viděl. Svíral se mi z toho žaludek. Když jsem se podíval na Jaka, bylo mi jasné, že je na tom stejně. O CC-m radši ani nemluvit… Chudák vypadal, že se každou chvíli strachem posere. Ještě k tomu byl z nás nejblíže k lesu a pomalu už ani nestíhal náš krok. Vždycky jsem co chvíli zastavil a počkal na něj.
Zato Ashley, ten šel odhodlaně a beze známek nervozity nebo strachu. To obdivuju.
Uslyšel jsem za námi kroky. No do prdele! Rychle jsem se otočil. Nikdo tam nebyl. I tak jsem naznačil klukům a zase jsme přidali do kroku, až jsme skoro utíkali.
Ozval se něčí smích. Zněl… psychopaticky… Ten zvuk se mi snad vsákl do kůže, dostával se přes maso pak kolem kostí a sevřel mi všechny vnitřnosti. Znovu kroky a smích, tentokrát hlasitěji. Všichni čtyři jsme se rozběhli. Smích trval ještě chvíli, pak ustal. Uběhli jsme jen pár metrů a pak to ticho prořízl zvuk, na který nikdy nezapomenu. Výkřik. A bylo jasné, komu patřil. Ztuhl jsem a otočil se v doufání, že to není pravda. Že se to nestalo.
Ashley i Jake za mnou vyděšeně hlesli. Do prdele. To ne…
CC byl pryč.
Další vřískot. Vřískot plný bolesti a utrpení. CC-ho vřískot. Kurva! Chtěl jsem se rozběhnout tím směrem, ale nemohl jsem. Nohy mi zdřevěněly. Ten pocit, když se člověk děsem nemůže pohnout a výkřik má zaražený v krku, jako by se jím měl udusit… ten jsem právě prožíval.
Po chvíli vřískání přestalo.
První kdo se vzpamatoval, byl Jake. Popadl mě i Ashe za rameno a chtěl nás už táhnout, co nejrychleji pryč. Kousek nás opravdu jen táhl, pak už jsem se chtěl rozběhnout sám, ale něco mi přistálo na obličeji. Bylo to mokré, slizké… Spadlo to na zem a já musel zadusit další výkřik. Panebože! Celý jsem se roztřásl. Ruku jsem si přiložil na ústa, abych se nepozvracel. Cítil jsem slzy, jak mi stékají po tváři.
Ten divný létající objekt, co mi přistál na obličeji… to… bylo to srdce. Teď leželo v louži krve přede mnou.
A brzy přiletělo i pár dalších částí CC-ho. Plíce… ledvina… dokonce i ruka. Už jsem to nevydržel, přemohla mě nevolnost a klesl jsem na kolena.
Po chvíli jsem cítil něčí ruku na mém rameni. Obrátil jsem se a viděl Ashův uslzený obličej. S Jakeem mi pomohli vstát.
"Všem je nám CC-ho líto. Tohle se nemělo stát. Byl to náš kamarád, ale teď se nesmíme vzdát." řekl Ashley. Snažil se o povzbudivý tón, ale v dané situaci to nešlo a znělo to spíš truchlivě.
Utíkali jsme jako o život. Uslyšel jsem za námi podivné plesknutí, jak něco dalšího ze CC-ho přistálo na cestě za námi. Neotáčel jsem se a zadržel jsem slzy.
Andyho dům už byl přímo před námi. Vrata byly otevřené, rychle jsme doběhli ke dveřím a všichni tři jsme bušili na dveře. Každá vteřina tam venku byla horší a horší.
A nikdo neotevíral.

Zkusil jsem dveře otevřít a k mému úleku, ale taky úlevě, nebyly zamčené… Už jsme chtěli vejít dovnitř, když v tom se za námi ozval známý hlas: "Kluci?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Elena *Elena | 7. listopadu 2014 v 18:00 | Reagovat

Sakra kurva dopiči, to je tak dokonalá povídka !!!!!!!! Jen je mi CCho líto :( teda pokud se na konci neozval on, to by bylo epické

2 Aydee666 Aydee666 | Web | 7. listopadu 2014 v 18:17 | Reagovat

Stejně jako ty, i já zbožňuju, když se prostě objeví další komentář. Znamená to pro mě hodně a nejenom to, že vím, že ty moje sračky někdo čte :)
Povídka je ale libová!! Perfektní!! Božanský a já nevím co ještě!! Podobnou fantazii máme zjišťuji :D

3 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 7. listopadu 2014 v 19:48 | Reagovat

[1]: Děkujííí :3 Mě je ho taky líto :'( bylo velice složité ho zabít :D

[2]: jaký sračky? Já tvoje články a povídky moooc miluju! A děkuji :) ...ano fantazii asi podobnou fakt máme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.