Inside My Head - 3

4. listopadu 2014 v 15:06 | Psychotic Hunt |  Inside My Head
Hehe... no, přicházím s dalším dílem Inside My Head... Snad se bude líbit...



3

Andy

Sakra. Sakra. Sakra. Do prdele!
Snažil jsem se smýt krev z mých rukou. Do prdele! Ani nevím co se stalo. Ta krev… není moje.
Ty víš, co se stalo…
"Aaargh!" chytl jsem se za hlavu, ve které mi znovu pulzovala bolest.
"Přestaň!" zaúpěl jsem.
Víš, jaký byl ten pocit… krev… vnitřnosti… líbilo se ti to…
"Nééé!" tentokrát jsem už křičel. "Nech mě! Vypadni! Vypadni z mojí hlavy sakra!!"
Ty víš, že nemůžu… Dále se mi posmíval hlas v mé hlavě.
Bolelo to. Šíleně. Tohle bylo jakoby… jakoby jste měli v hlavě nějaké potvůrky, které by vám pomalu a velice bolestivě sžíraly mozek a celou hlavu zevnitř jen, aby se dostaly ven. Znovu jsem zakřičel.
"BĚŽ. PRYČ!" zařval jsem ještě hlasitěji. Napřáhl jsem pěst a rozbil zrcadlo. Pár střepů se sesypalo na zem. Ale v rámu pořád několik zůstalo. Byly prasklé a tvořily pavučinu z místa, kde moje pěst tvrdě praštila.
A v té 'pavučině' jsem znovu viděl jeho. Něco na něm bylo jiné. Pořád vypadal jako já. Pořád měl ten zlomyslný úsměšek. Ale oči byly jiné… Už to nebyly moje modré oči… Byly celé černé.
Zlostně jsem zařval a ignoroval narůstající bolest v mé hlavě. Znovu jsem zatnul pěst, znovu jsem ji pořádně napřáhl.
S dalším rachotem se zbytek střepů už konečně sesypal na zem. Konečně jsem tam neviděl jeho.
Sklonil jsem se k zemi. Ruce se mi třásly. Byly… celé od krve a teď už to byla moje krev. Vzal jsem do ruky jeden větší střep a podíval se do něj.
"Né!" zařval jsem, když jsem spatřil ty černé oči. Vztekem a beznadějí jsem pevně zavřel oči a jen syčel bolestí. Chtěl jsem se vzbudit. Probudit se z téhle noční můry. Otevřel jsem oči pomalu, protože jsem se bál co uvidím. Bolest ustala. Vlastně zmizela úplně. Pohlédl jsem do střepu na svůj odraz. Vypadal… Byl… Byl jsem to zase já. Úlevně jsem vydechl. Zase jsem na okamžik zavřel oči.
A když jsem je opět otevřel…
… Věděl jsem přesně, co chci. Nebo přesněji co potřebuju.

***

Ashley

Zazvonil jsem na zvonek u domovních dveří. Už po čtvrté. To ten zvonek neslyší nebo co? Sakra!
Poklepával jsem nohou a paže měl zkřížené na hrudi. Ano, jsem nervózní. A že k tomu mám velkej důvod.
Dveře se konečně pootevřely. Vykoukla hlava s rozježenými černými vlasy.
"Ashley! Celkem si mě vyděsil, seš tu dřív než bylo domluvený."
"Jop, spěchal jsem." Odsekl jsem jednoduše.
"Aha…" zadíval se někam do dálky.
"Jinxxi!"
"Ehm, ano?" zeptal se zmateně.
"Vrať se zpátky na zem."
"Cože?"
"Zase si byl trošku… ve svém světě."
"Aha…"
"Jinxxi!"
"Hm?" trhl hlavou.
Plácl jsem se do čela jako: 'toto není možný'. "Nechceš mě aspoň pustit dovnitř?" procedil jsem skrz zuby.
"Hmm…" pořád se díval někam… někam.
"Jin-"
"Ahoj Ashley! Nestůj pořád tam venku, pojď dál." Řekl najednou z ničeho nic zdvořile. Ten je totálně mimo. Zavrtěl jsem hlavou, obrátil oči v sloup a vešel do domu hned jak mi Jinxx uvolnil cestu.
Nervózně jsem se podíval na digitální hodiny v Jinxxově obýváku. Snad tu co nejdřív budou i ostatní…
Posadil jsem se na gauč. Jinxx do křesla naproti. Zamyšleně si mě pohlížel.
"Jsi v pohodě?" zeptal se mě starostlivě.
"Cože? Až na to, že se tady objevil šílený vrah a Andy se dlouho neozval? Jo, je mi fajn." Vyštěkl jsem na něj. Potom jsem provinile sklopil zrak. "Promiň."
"V pohodě…"
"A jak je tobě? Působíš nějak… zmateně"
"Ty zas rozhořčeně."
Nic jsem na to neodpověděl. Neví jak mi skutečně je. Nikdo to neví. A nikdo se to ani nedozví…
Někdo zazvonil. Jinxx už se začal zvedat, ale zastavil jsem ho. "Radši otevřu já."
Přešel jsem ke dveřím. Opatrně jsem je otevřel.
Když jsem spatřil dvě známé osoby, nechal jsem je projít.
"Čaute."pozdravil sklesle ten vždycky veselý CC. Jake nám na pozdrav kývnul. Taky nevypadal vesele. A kdo by teď veselý být mohl, že? Všichni jsme si dělali starost o Andyho. A já obzvlášť…
Kluci se o něčem bavili a já je moc nevnímal. Ale stačilo slyšet jen pár slov a bylo mi to jasný - probírají své úvahy o tom vrahovi.
"Třeba se už nic dalšího nestane… Jen nějaký šílenec někoho vykuchal…" snažil se CC.
"Jo… JEN nějakej šílenec JEN někoho vykuchal…" odfrkl si Jake.
"Ty víš, jak jsem to myslel… nemusí to být nějaký masový vrah, už nikoho třeba nezabije…"
"Ale pořád je vyšší možnost, že někoho zabije. Podle toho jak byl ten chudák rozkuchanej… to bude pořádný šílenec. A takový - jestli ho nechytí - nezůstane u jedné vraždy." Přemýšlel Jinxx.
"Hele sakra poslouchejte!" zařval jsem na ně. Už mi došly nervy. Všichni tři se na mě zaraženě otočili. Zhluboka jsem se nadechl a pokusil jsem se mluvit klidněji. "Jen tady mluvíte. A k čemu to je? Mluvit?! Víte, že stačilo, kdyby Andy jen v nesprávnou chvíli vylezl z baráku a…" nedořekl jsem to, ostatní pochopili. "Mohl to být on. Mohl on být teď mrtvý. Když říkáte, že ten vrah je určitě velkej šílenec, tak se to pořád může stát. Je taky možné, že jsou i nějaké další oběti, o kterých se zatím neví! A Andy… mluvil s ním snad někdo z vás za poslední týden?" Sledoval jsem, jak všichni zavrtěli hlavou. "No, tak vidíte. Neviděli jsme ho, nemluvili jsme s ním, nemůžem se mu dovolat. Tak jak sakra můžeme vědět, že je v pořádku? Měli bychom zvednout ty svý prdele, vypadnout z baráku a jet za ním!" Zase na mě zaraženě hleděli a pak začali pomalu souhlasně přikyvovat. No hurá.

***

Jinxx

Ash měl pravdu. A tím svým proslovem nás konečně dokopal k tomu, abychom se zvedli a nasedli do mýho auta.
Pokud jde o Ashleyho… zdá se mi, že taky není tak úplně v pohodě. Jo to my všichni, ale on obzvlášť. Byl buďto zamlklý nebo rozčilený. Zrovna na něj tohle fakt nesedí.
Snažil jsem se co nejvíce soustředit na řízení, ale myšlenky mi ubíhaly jinými směry, než jestli náhodou nabourám. Nebo jestli mi náhodou pod auto neskočí nějaká srna.
Cesta nebyla moc jednoduchá. Byla tma a pouliční lampy tady nesvítily. Zahnul jsem do ulice, kde bydlel Andy. Bylo to hned naproti lesa. Brzy u něj budeme…
Začal mě svírat takový hnusný pocit. Vážně je mi divně… Nevím, čím to je. Možná vážně jen strachem o kamaráda… V hlavě se mi vybavovaly všelijaký události, co se mohou stát, až zaklepeme na jeho dveře…
…zjistíme, že dveře jsou odemknuté… Vstoupíme dovnitř a začneme volat jeho jméno. Rozdělíme se a podíváme po domě. A tam ho najdeme ležet v kaluži krve s rozpáraným břichem a vnitřnostmi všude po pokoji…
"Jinxxi! Pozor!" zařval CC.
"Kurva!" Dupl jsem na brzdy a bojoval s volantem. Do prdele! Auto se dostalo do smyku. Vůz se točil dokola a pneumatiky skřípaly. Po chvíli se auto konečně zastavilo. Zhluboka jsem dýchal a zíral na kmen stromu, do kterého jsme málem nabourali.
"Jste všichni v pořádku?" otočil jsem se na Ashe, Jakea a CC-ho. Přikývli.
"Do prdele! Co to sakra bylo?" začal CC.
"Smyk. A měli jsme sakra štěstí, že jsme nenabourali!" Odpověděl jsem mu otráveně.
"Ne, já myslel tamto" ukázal někam do tmy.
"Neblbni, nic tam není, vole."
"Přísahám. Někdo tam stál… mezi stromy…" nenechal se odbýt.

Ať už to doopravdy viděl nebo se mu to jen zdálo, všechny nás to vyděsilo a hledali jsme jakýkoliv pohyb. Dostavil se ještě hnusnější pocit… Fakt jsem se cítil, jakoby nás někdo sledoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 silluety silluety | Web | 4. listopadu 2014 v 15:37 | Reagovat

BVB a MCR!! :333 <3 hell yeah :3 !! a píšeš fakt krásně :)
máš dokonalej blog!!

2 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 4. listopadu 2014 v 16:12 | Reagovat

Mockrát děkuji! :3 A jsme rády, že se ti blog líbí... děkujeme :D

3 Aydee666 Aydee666 | Web | 4. listopadu 2014 v 19:28 | Reagovat

No ty píííčo...začíná to být kurva zajímavé :O Awwww....další dávka...hmmm...YEY

4 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 4. listopadu 2014 v 20:04 | Reagovat

Tak tohle potěší...díky :3

5 *Elena *Elena | 5. listopadu 2014 v 8:21 | Reagovat

Fakt pěkný

6 Karolinne-Ghost Hidden Karolinne-Ghost Hidden | Web | 7. listopadu 2014 v 11:46 | Reagovat

Awesome! Nechceš vydat knihu? :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.