Prophesy our way - 19

24. října 2014 v 20:36 | Killing Happyness & Psychotic Hunt |  Prophesy our way
Hey guys!
Tady máte další díl Prophesy Our Way. Stále tady je ta anketka jsetli máme tuto povídku přidávat 3x týdně. Počkáme ještě jestli nepřibydou nějaké hlasy a pak to asi ukončíme a uvidíme, jak budeme přidávat dál...
By the way... mám rozepsanou jednu povídku, už tak cca víc jak týden a taky už bude dopsaná... Někdy (velice brzy) bych tady mohla dát nějaké info + 1. díl a pokud bude zájem tak bych to mohla pravidelně přidávat... Jediné co teď prozradím je jméno Inside My Mind. Tento název vymyslela Terr Sixx a moc jí za to děkuju. ^^
Takže, teď už nebudu dále zdržovat a užijte si čtení POW - 19
your Psychotic


KILLJOYS- GERARD
Všude byl hluk. Všichni si chystali Raygun, běhali sem a tam, domlouvali strategie. Už mě z toho bolela hlava. Zavřel jsem se do pokoje a vytáhl svůj zaps. Chvíli jsem si ji jen tak prohlížel a přemýšlel jsem.
Uběhly tři dny. Kdy asi přijdou? Budou v přesile? A i kdyby byl počet vyrovnaný, budou silnější? Najednou jsem si bez jakéhokoliv vysvětlení v mysli vybavil toho vůdce. Toho Rendyho. Ne, Andyho. Jo Andy, myslím. Zatnul jsem zuby a zaps pevně stiskl v pěsti.
Někdo zaklepal na dveře. "Dále." Ozval jsem se. Ray vešel do místnosti. "Hej." Řekl nejistě a unaveně.
Dlouho nic jiného neříkal tak jsem prolomil ticho "No? Co je?"
"Dust Angel se ještě nevrátila."
Vytřeštil jsem na něj oči. "C-Cože?"
I když jsem věděl, že její příchod by mi byl hned ohlášen, nemohl jsem uvěřit. Nebo jsem spíš nechtěl. "Ale oni můžou přijít každou chvíli!" Ray mlčel.
"Možná se ještě vrátí i s posilami." promluvil po delší chvíli, ale v jeho hlase se nenacházela žádná naděje. Pak se otočil k odchodu.
Chvíli jsem stál a pevně svíral raygun. Pak jsem vyrazil ke dveřím. Vyběhl jsem ven. Všude byli Killjoys. Ale když jsem je všechny spočítal, klesla mi čelist. Mráz mi přejel po zádech, jako stovky malých jehliček. Zamotala se mi hlava. Ale pak se ve mně opět probudil bojový duch. Běžel jsem několik metrů dál od domova, směrem do Battery City. Vyhlížel jsem Angel s posilami, ale všude bylo prázdno. Nikde jakákoliv živá duše.
No tak, žadonil jsem v duchu a skoro si rval vlasy. No tak, pohni sebou! Sakra! Prosím, zvládněte to. A co nejdřív. Jinak jsme všichni mrtví.
Uslyšel jsem za sebou hluk, s trhnutím jsem se otočil. Doufal jsem, že to není to, co si myslím. Ale bohužel. Byly to oni. Neobtěžovali se s tichosti a nenápadnosti, prostě zběsile vtrhli mezi nás. Byly v obrovské přesile. Měli sice jenom nože a mi zapsy, ale jich bylo tak dvakrát tolik, co nás.
Rozběhl jsem se směrem k dění, vytáhl zaps a v běhu se snažil mířit na všechny postavy v černém. Pár jsem strefil, ale na takovou dálku to nemělo moc velký výsledek. Vzpomněl jsem si na Pony, neměli by ji tady vidět. Musím ji najít a někam schovat. Nikde jsem ji neviděl, probojoval jsem se davem, střílel jednu ránu za druhou a v celém zmatku jsem se ji snažil někde zahlednout.
Odnikud na mě jeden z nich vyskočit. Nezajímal jsem se o to, který z nich to byl. Měl jsem ho za zády a on měl v ruce dýku. To vážně mají jenom nože a dýky? Zeptal jsem se sám sebe. Praštil jsem ho loktem do obličeje, vykroutil se mu, odkopl jsem ho a chystal jsem se po něm vystřelit.
"Ať tě to ani nenapadne!" ozval se za mnou hluboký hlas, který mě zamrazil stejně, jako ta špičatá chladiva věc na zádech. Byl to ten Andy, a právě mi za zády držel nůž. Stáhl jsem raygun dolů a otočil se jeho směrem.
Sledovali jsme se a čekali, kdo první zaútočí. Neváhal jsem, využil jsem toho, že nesleduje moji ruku. Naklonil jsem zaps tak, aby ho střelila minimálně do nohy, pod takovým uhlem, aby to nebylo nápadný. Neopovažoval jsem se podívat, kam mířím, prostě jsem střelil. Uskočil a zavyl bolesti.
Chtěl jsem utéct, ale ten první už vstal a vracel úder. Nechtěl jsem to protahovat, taky jsem ho postřelil, tentokrát trošku víc. Bezvládně ležel na zemi.
Andy se pokusil udělat krok ke mně, ale kvůli postřelené noze se svalil k zemi. Chvíli skučel bolestí pak spíš nenávistí.
Ten druhej na zemi asi omdlel, ale mrtvý myslím ještě nebyl. Rozhlédl jsem se. Všude bojovali killjoys a ti šílenci. Frank se právě s jedním vypořádal a už na něj letěl druhý. Střelil jsem ho, než stačil překonat vzdálenost tří metrů.
Frank děkovně pokynul hlavou, ale v očích měl ten pohled "Ten byl můj!" a "Toho bych zvládl raz dva!"
Hledal jsem mezi Killjoys Pony. Nikde nebyla. Sakra. Nebylo by dobré, kdyby ji tady viděli.
Kývl jsem na Franka, ať přijde blíž. Nechápavě přiběhl. "Najdi Pony a-"
Běžel k nám další nepřítel s nožem. Byl rychlý, než jsme ho stačili postřelit, dostal se příliš blízko. Uhýbali jsme jeho noži. Frank mu dal pěstí, až zaklopýtal. Já mu zasadil druhou ránu a už se skácel k zemi jako strom.
"Najdi Pony. Musí se vydat do Battery City, oni ji nesmí vidět. Ať se vydá naproti Angel." mluvil jsem rychle a naléhavě. Frank souhlasně přikývl a běžel hledat Pony.
Šel jsem pár kroků zpátky k místu, kde byl zraněný Andy. Stále ležel na zemi. Postavil jsem se přímo k němu. Náhle a nečekaně uchopil nůž, který byl kousek od něj a řízl mě do kotníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máme přidávat POW třikrát týdně?

ano
ne

Komentáře

1 Aydee666 Aydee666 | Web | 25. října 2014 v 16:17 | Reagovat

wow wow wow...moc dobrý :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.