Prophesy our way - 14

11. října 2014 v 20:38 | Killing Happyness & Psychotic Hunt |  Prophesy our way
Ahojte
Sorry, že to tu dávám až teď, ale včera jsme byly s Killing H. a s dalšíma dvěma kamarádkama v kině na Annabelle a když jsme se večer vrátily už se mi to sem nechtělo dávat, navíc mám pokažený pc....
No, jinak musím říct, že film byl fakt super. Sice ti satanisti... to mě celkem uráželo... Ale dobrý, jen mi ještě přišlo že je tam málo lekaček, i když to je možná o zvyku... Ti, co byli v kině na Annabelle s námi, musí mít asi velkej zážitek... Za prvé jsme se smály a zadruhé... hihi... než to začalo tak jsem se neudržela a prostě jsem mluvila o kuchání střev a podobně... ty pohledy všech kolem jsou k nezaplacení...
So, tak už nebudu dále zdržovat a tady je 14. část.
Psychotic


14.část

KILLJOYS - GERARD

"Pak mi bylo jasné, že se musím co nejdříve vrátit, tak jsem navrhla, že to 'risknu' a sama se vám vydám, abych něco zjistila. Řekli, že pokud se do tří dnů nevrátím, tak přijdou." dovyprávěla Pony.

Řekla nám vše, co se v táboře The Wild Ones -nebo jak si to říkali- stalo. No, spíš téměř všechno. Zdálo se mi, že něco vynechala, ale co? Riskovala život. Navíc je spolehlivá, takže určitě vynechala něco nepodstatného. Nebudu se jí na to vyptávat.

Chvíli bylo ticho, každý přemýšlel. Urovnával jsem si všechny ty informace v hlavě. Už víme, kde se nachází jejich tábor, jak si říkají. Víme také, že jsou to lháři. Snažili se ji nejdříve nějak získat na svou stranu? Nebo jen čekali na vhodnou chvíli, kdy ji zabít? Myslím, že na to se teď nedá moc odpovědět.

Uvažoval jsem, na co se mám zeptat. Možná na jejich počet, to by bylo důležité. Ale přece jen jsem více zvědavý na jejich charakter, a jestli jsou tak moc nebezpeční a všehoschopní.

"Přišli ti hodně nebezpeční?"

Pony se zamyslela. "To se nedá moc posoudit, ale řekla bych, že jo"

"Kdo z nich byl asi takový, nejnebezpečnější, všehoschopný?" pokračoval jsem ve vyptávání. Asi se mi to jen zdálo, ale přišlo mi jako by na okamžik zčervenala. Ne, to se mi určitě zdálo.

"Andy, když je ten vůdce a určitě Ashley, ten bude určitě šílený zabiják!" vykřikla.

Přikývl jsem. Hodil jsem pohledem po Frankovi, abych zjistil jeho reakci. Jak se dalo čekat, zatnul pěsti a zatvářil se jako 'hodně nebezpečný, jo? To je můj životní úděl. Právě jsem si vybral soupeře!'. Zakroutil jsem očima a v duchu jsem se zasmál. Malý, hyperaktivní, nebezpečný… prostě Frank.

Zase jsem se soustředil na Pony, otázky a odpovědi. Chystal jsem se zeptat na počet, ale Ray mě předběhl. "A kolik jich vůbec bylo?"

"Těch pět hlavních a pak ještě nějak dvacet maximálně třicet dalších."

"Ok"

Pohlédl jsem na Pony. Určitě byla unavená a hladová. Najevo to sice nedávala, ale jsem si tím jistý. "Dobře. Děkujeme za informace. Odvedla jsi skvělou práci, jsi vážně dobrý Killjoy. Určitě jsi unavená. Běž si odpočinout, kdybys něco potřebovala, tak nám dej vědět." Pony přikývla a odešla. Brzy odešli i ostatní Killjoys.

Zůstali jsme opět jen já, Mikey, Frank a Ray. Odebrali jsme se ke mě do pokoje. Přešel jsem k oknu a hleděl směrem, kde by měl být tábor The Wild Ones.
"Takže tři dny." zamumlal jsem si jen tak pro sebe a škodolibě jsem se pousmál. "Jen si přijďte. My budem připravení. Připraveni k boji… hm... prostě
sassy."

Otočil jsem se na přátele. "Kluci? Nevíte, jestli je ještě červenější sassy červená barva na vlasy?" Vyměnili si mezi sebou pohledy. Pohledy, které říkaly: to je
ten náš starý Gerard! Začali jsme se strašně smát.

"Možná nějaká, co by svítila ve tmě." vyprskl Ray. Měl pravdu ale, "Kde ji prodávají?"

"Nevím." smáli jsme se dál.

"Ne, vážně. Vážně přestaňte!" sám jsem se snažil nesmát a oni vlastně taky. "Takže tři dny." zopakoval jsem. To jim vrátilo vážný výraz.

"Tady je nás ale málo, o hodně míně než říkala že jich je tam." kývnul směrem z okna Mikey.

"Někdo musí do Battery City pro další Killjoys" Navrhl Frank.

"Jo, ale kdo? Z nás tam nikdo jít nemůže, víte jak to myslím." všichni přikývli.

"Pony taky nikam nepůjde." Dodal Mikey. Zbývali asi další čtyři, co by byli ochotní to podstoupit .

"Nechci do toho nikoho nutit ale navrhoval bych Dust Angel."

"Dobře ale, nepůjde sama." souhlasil jsem. Všichni přikývli. Řešili jsem ještě pár věcí ohledně nadcházejících pár dnů.

Poslali jsme Raye najít Dust Angel, aby se ji zeptal, jestli by se pokusila sehnat nějaké Killjoys z Battery City. Za chvíli se vrátil i s ní. Nebyla moc nadšená.
Nikdo nechodí rád do Battery City, když nemusí. Přímo přetéká Draculoidy. Někteří tam však zůstávají a snaží se chránit lidi před nimi.

"Samozřejmě nepůjdeš sama." Přikývla jako by si to myslela.

"A s kým?" chtěla vědět.

"Nevím, jdi s kým chceš." na tohle nebyl čas.

"No dobře, zkusím se zeptat Ghosted Bomb." přikývnul jsem. Ti dva byli jako nejlepší přátelé, možná i něco víc.

"Ale co nejrychleji na celou akci budeš mít nanejvýš dva dny. Něco už nám z těch tří dnu uteklo a taky potřebujeme mít nějakou rezervu."

"Jaké tři dny?"

To snad ne. "Tys jí nic neřekl? Myslel jsem že ti to dojde." Že se divím, když se Rayovi něco neřekne přímo, je to většinou bez výsledku. On jenom dělal, že tady není a mlčky si omotával kolem prstu jednu loknu. Ještě chvíli a začnu zmatkovat, říkal jsem si.

Zavřel jsem oči zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Oči jsem neotevíral a se zakloněnou hlavou opřenou o zeď a otráveným tónem jsem spustil. "Ani ne za tři dny na nás někdo zaútočí, je naděje, že jich nebude ani třicet. Nás mimochodem není ani dvacet. Takže si musíme zajistit přesilu dokud to jde." domluvil jsem a otevřel oči. Podíval jsem se na ni, ona stála a mlčela.

Pohled mi zabloudil k Frankovi. Z jeho očí sršely blesky. Nějak jsem to přehnal? ptal jsem se sám sebe. Všichni věděli, že s Angel se zvlášť nemusíme, ale i tak myslím, že to nebylo nejhorší, co jsem jí kdy řekl.

Konečně promluvila "Dobře, ale do Battery City to je celkem daleko a nevím jestli se dá dojít tam a zpátky a ještě shánět Killjoys."

Měla pravdu, ale co? "Zkusit to musíš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.