Prophesy our way - 4

6. září 2014 v 12:25 | Killing Happyness & Psychotic Hunt |  Prophesy our way
Takže, původně jsem chtěla, měla a plánovala že tenhle díl zveřejním dřív, přesněji včera. No ale snad nevadí. Včera to byl totiž podivny den. Zvenčí krásně nazdobený slib koncertu s několika nehezkými 'ale' uvnitř. Byla jsem nervozni, těšila se a odpočítávala snad každou minutu. A nakonec to všechno parádně vyšlo až na těch pár 'ale'.
Ale zpátky k věci. Tahle část je kratší a je zase z Andyho pohledu.



THE WILD ONES- ANDY

Šli jsme pustinou zpátky do tábora. No, vlastně jsme spíš kulhali. S Jakeem jsme drželi Jinxxe každý z jedné strany, aby nespadl. Konečně jsme byli na místě. Zamířili jsme do hlavního stanu. Ostatní tam už čekali. Pomohli nám a ošetřili nám rány. Pak někteří odešli a někteří zůstali, aby si poslechli, co se stalo. Položil jsem Ashleymu ruku na rameno a on pochopil, že ho žádám, aby mluvil za mě. Přikývl.

Odešel jsem ze stanu. Šel jsem a nevěděl kam. Nohy mě vedly na druhou stranu tábora. Míjel jsem stany. Oči mě pálily. Už jsem věděl, kam jdu. Když jsem dorazil na konec tábora, poklekl jsem na zem před kříž. Tady jsme pohřbili Grace.

Díval jsem se na její hrob. Slzy se mi koulely po tváři a já je ignoroval. "Promiň" zašeptal jsem "Promiň. Já… nedokázal jsem tě zachránit. Omlouvám se…" Hlas se mi zadrhával. Sklopil jsem zrak a nechal slzy dopadat na zem. Je to taky moje vina. To já jsem ji nenašel dřív. To mě se nepodařilo ji zachránit. Vůbec jsem ji neznal, ale byla to jen malá holka. Umřela malá holka, protože jsem ji nedokázal zachránit. Ale já ji pomstím. Dnes se to nepovedlo, ale příště tu pomstu dokončím. Slzy mi uschly na tváři. Smutek vystřídal opět hněv.

Zaťal jsem pěsti a pevně zavřel víčka. Otevřel jsem je a zhluboka se nadechl. Klid. Říkal jsem si. Klid. Za chvíli jsem byl konečně klidný a dokázal jsem normálně myslet. "Slibuju" řekl jsem jako bych ta slova o pomstě předtím vyřkl nahlas. Vstal jsem. Vrátil jsem se zpátky do stanu.

Ashley už skončil s vyprávěním o našem dnešním počínaní. Seděl tam sám, všichni už odešli. Vypadal zadumaně rukou si podpíral hlavu. Sedl jsem si vedlejší židli. "Půjdeme znova." prohodil jsem jen tak do vzduchu, ale myslel jsem to smrtelně vážně.

Vzhlédl. "Cože? Zbláznil ses?" snažil se mi to vymluvit, ale asi mě nechápal.

"Nemyslím teď. Teď to nejde. Ale později, za pár týdnů až to nebudou čekat, až budeme v přesile"

"Andy co je s tebou? Takového tě neznám." divil se Ashey. Měl pravdu. Co všechno se mnou udělala Gracina smrt.

"Já nevím, ale tohle si nezasloužila. Ona…"

"Takže všechno je to kvůli ní?" Přerušil mě.

"Jo, ale…"

"Ale co?"

"Já nevím." Tohle nesnáším, proč jsem tady vlastně chodil. Nastalo ticho ani jeden z nás nic neříkal.

Ashley vstal a dal se k odchodu. Myslel jsem, že tímto můj pokus o pomstu končí. Cestou ale prohodil: "Pak se zkusíme domluvit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.