Prophesy our way - 10

26. září 2014 v 16:27 | Killing Happyness & Psychotic Hunt |  Prophesy our way

Ohayo!
10. část! No, co dodat... slavíme kulatiny! Takže tahle část je opět z pohledu Show Pony, napsala bych ještě něco málo o této kapitolce, ale v hlavě mi zní varovný hlas říkajíc 'shh spoilers' tak teda nic...
Něco málo vám přece jen prozradím, ale s Prophesy our way to nemá nic společného. Konečně jsme se s Killing Happyness dostaly ke psaí další fanfiction a teď ji máme rozepsanou...
Tak, dosti bylo úvodních keců! Teď už čtěte, sweaties.

Psychotic


KILLJOYS- SHOW PONY

Znova jsem nad tím přemýšlela. Jim se Grace nepovedlo zachránit? Jasně, kdo by se pokoušel zachránit někoho, koho sám zabil.

A vlastně… Jak se o nás dozvěděli? O Killjoys ví jenom Bl/ind. ...Ne, to ne! Jsou spojeni s Bl/indem. Fun Ghoul měl pravdu. Nebo to dostali z Grace, ale jak? Jediná možnost, která přišla v úvahu, byla vážně hrozná. A jenom myšlenka na to, že by toho byly schopni, mě děsila. Ale musím počítat se vším, kdo ví, čeho všeho jsou schopni. A já taky musím udělat všechno pro to, abych Killjoys pomohla. A hned teď, přestanu brečet a začnu dělat to, proč tu jsem.

"Haló!" Zavolala jsem, jak řekli. A doufala, že někdo přijde. Mam totiž plán. Po chvíli někdo přišel. Ještě, že to nebyl ten vysoký, protože být spolu sami v jedné místnosti vrazím mu pěsti za všechno, co řekl a udělal.

Byl to Ashley. Myslím… to je fuk. Tázavě se na mě podíval. "Děje se něco?" Bože, jak mě štve ta jejich přetvářka.

"Ne, jenom… Jenom jsem se chtěla na něco zeptat." Nevypadal nějak nadšeně. Ani se nijak nesnažil, příšerný herec. Kývnul hlavou jako znamení, abych se ptala. "Co víte o těch Killjoys?" myslím, že tohle nečekal.

"Hmm no…" Přemýšlel co říct. "Jsou strašně barevní" Střelila jsem pohledem po svém oblečení, nikdy jsem nepatřila k těm nejvýstředněji oblíkaným, jako byl Poison. Teď bylo moje převážně bíle oblečení špinavé od toho, jak jsem šla pustinou. Mě už vůbec nepřipadalo killjoyské. Měla jsem z toho špatný pocit. On si mě nijak zvlášť nevšímal a pokračoval dál. "Mají nějaké laserové zbraně," Ještě že jsem ji nechala doma

"Já vím, co mají a jak vypadají" přerušila jsem ho. "Řekni mi spíše, co vám udělali, odkud je znáte a tak." Střelil po mě zmateným pohledem a já dostala na chvíli strach, že jsem se nějak přeřekla nebo tak něco.

"Dobře, no tohle všechno je kvůli Grace. Našli jsme ji, jak řekl Andy, venku v pustině, hodně zraněnou a unavenou. Vzali jsme ji do tábora a..."

"Ne! Přestaň! Už nechci znova slyšet o Grace! Chtěla jsem, abys mi řekl o Killjoys, ne o ni. Musíte mi to pořád vmetat do obličeje?" křičela jsem na něj a polykala slzy.

"Ale…" Snažil se dostat zpátky ke slovu.

"Žádný ale, co s tebou je? Nejsi schopný mi o nich cokoli říct? Tak měníš téma na to, pro mě
nejbolestivější?"

"Ne, ale..." Nevěděl co na to říct. Napadlo mě, že jsem to trošku přehnala. Ale co? Nejpozději za pár dnů musím vypadnout. Provinile se podíval do země. Nepřišel mi zrovna jako ten typ, co by něčeho litoval nebo tak něco.

"Promiň" zamumlala jsem "Není zrovna fajn, když jsou všichni, co ti jsou blízcí mrtví."

"Jo, jo dobrý. Chápu, to jsme tady zažili všichni. Andymu zabili rodinu i přátele. Jeho zajali kvůli jeho schopnostem. Byl ještě kluk. Podařilo se mu utéct a dlouho přežíval tady v pustině a snažil se, ať ho znovu nechytí. Chtěl se pomstít, ale moc by toho tehdy nedokázal. Z mojí rodiny už taky nikdo nežije.
Stalo se mi skoro to samé. Také mě unesli ti samí. Bránil jsem se, ale bylo jich víc. Pak odněkud vyskočil ten skrček a pomohl mi. Pak jsme utekli. Stali se z nás dobří kámoši. Jo, pamatuju si, jak jsem se mu pořád vysmíval, že je malej, teď jsme starší a on mě ještě přerostl." Přišel blíž a sedl si ke mně.

Udržela jsem nutkání ho praštit nebo utéct. "No, koneckonců jsme se chtěli pomstít a věděli jsme, že tam vězní určitě další lidi. Vymysleli jsme plán, dostali jsme se do základny těch bezcitných zrůd. Zachránili jsme tam další lidi. No tak jsme se seznámili s Jinxxem, Jakem a Chrisem. Stali se z nás hned nejlepší přátelé… Spíš bratři. Pak jsme pomáhali dalším. Založili jsme tento tábor a plánujeme, jak je porazit. No jo už je to pár let…" Zamyšleně hleděl před sebe a vzpomínal.

Jako fakt? Tss! To mu mám věřit? Já už ty hraný kecy tady nevydržím. Ale musím. Bylo ticho, tak jsem se raději začala ptát. "No… A ti lidi to byli Killjoys?" Cukl sebou, jakoby se konečně probudil ze světa vzpomínek do reality.

"Ehm… cože?" Nechápavě jsem se na něj podívala. Vnímal mě vůbec? "Jo aha. Promiň." zase zmlknul.
"Ne. Ne to nebyli oni, ale F.E.A.R." Cože to? F.E.A.R.? Určitě si to zas vymyslel. Zatnula jsem zuby.
Musím se chovat přátelsky. Musím se dozvědět všechno. Musím pomoct Killjoys.

"Takže… Andy tady všechny zachránil?" Vytřeštil na mě oči.

"A-Andy? No jo, ale hlavně s mou pomocí… a s pomocí ostatních." Vypadal trošku dotčeně. Přemýšlela jsem. No bezva, tak tohle bude chtít fakt odhodlání, abych to řekla. Sevřela pěsti. To zvládnu.

"Takže… jste vlastně něco jako… hrdinové?" Bože, fakt jsem to řekla. Nevím, jestli chci víc dát pěstí jemu nebo sama sobě. Podíval se na mě a oči mu zazářily radostí.

"Jo, jo, no něco takového" Přisunul se ke mně blíž. Já to nevydržím! Ale já musím, sakra, sakra. Nesmím mu jednu vrazit. Nesmím mu jednu vrazit. "Ale to bych mohl říct i já o tobě. Musela jsi hodně trpět, ale všechno jsi vydržela. Prostě statečná, chytrá, silná a rozhodně pěkná. No prostě hrdinka!" Jako fakt se snažil flirtovat? Nebo to patřilo k divadýlku? Něco jsem ucítila na rameni. Otočila jsem se směrem k Ashleymu. Držel mě kolem ramen a něco vyprávěl. Nesoustředila jsem se, co říká. Vyklouzla jsem mu.

"Ehm promiň. Asi se půjdu projít na čerstvý vzduch, tak… Čau!" Nevinně jsem se usmála a běžela jsem pryč. Chvíli jsem uvažovala, jestli si vůbec všiml, že jsem odešla a nevypráví tam jen tak do vzduchu.


Šla jsem dál a přemýšlela, z koho bych mohla vytáhnout nějaké informace. Rozhodně už ne z toho Ashleho. To ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.