Prophecy our way - 11

30. září 2014 v 18:41 | Killing Happynes & Psychotic Hunt |  Prophesy our way
Heh, zase je to na mě. S Psychotic se totiž v přidavání ff střídáme a mě se teď vůbec nechce nic moc psat. Fajn, ale stejně to musím udělat ...Psychotic by mě vykuchala ...he hehe že mám pravdu. Jo hrabe mi, i jí ...to jí neříkejte. Stejně si to přečte. Shit...
Fajnt takže zpátky k ff, nechme moji budoucí mrtvolu stranou. Nic moc k tomu neřeknu. Hehe, spoilery. Ne vazně tady se moc neděje. ...ehm až na Ashovo... shh spoilers :P
A ještě jedna věc na závěr, možna jste si všimli, že přidáváme dva díly týdně. Jestli tady bude 5 komentářů budeme se snažit zveřejňovat 3x týdně. Takže je to na vás snažte se. Hehe jop chceme aspon nějaký komentaře. >.< Happyness




KILLJOYS- SHOW PONY

Usoudila jsem, že je jedno koho se zeptám. Oslovím prvního, koho uvidím.

Rozhlížela jsem se kolem a všimla si jediného člověka. Už jsem ho tady viděla, ale nikdy jsem s ním přímo nemluvila. Šla jsem směrem k němu. Zastavila jsem se asi dva metry od něj. Stál zády ke mně, takže si mě ani nevšimnul.

"Chris, že?" promluvila jsem na něj a on leknutím nadskočil a otočil se směrem ke mně. "Nechtěla jsem tě vylekat." řekla jsem plaše a hleděla do země.

Od teď to budu hrát pořádně a žádné výmluvy.

"Jo, no… Nevadí." Usmál se. "Chtělas něco?" Uvažovala jsem, co říct. Přišlo mi, že by to mohlo být podezřelé, kdybych se pořád ptala na Killjoys. Rychle jsem vymyslela něco jiného.

"Mluvila jsem s Ashleym a…"

Povytáhl obočí a zadržoval smích. To se mi jako vysmívá?

"A?"

"No já nevím, jenom jsem chtěla vědět jaké to je. Žít tady."

Přestal se smát. "Aha. No je to jiné než normálně."

"Jak jako normálně?" Snažila jsem se mluvit se zájmem.

"Jako normálně mimo tuhle pustinu."

Zavzpomínala jsem na doby, když jsem ještě nebyla s Killjoys, když jsem žila s rodinou ve městě.

"Aha."

"Tam ses nemusela starat, jestli po tobě jde F.E.A.R." Tam ses staral, jestli po tobě nejde Bl/ind. Přerušil ho proud mých myšlenek.

"Tady je to každým dnem horší. Někdy je klid, ale někdy mi přijde, že to není jenom F.E.A.R., a taky že ne, když se ukázali ti Killjoys."

Zase. Zamrkala jsem a zavrtěla hlavou, abych zahnala myšlenky, které měli přijít.

"A jaké to tam vlastně bylo?" chtěl vědět a přišlo mi, že si na nic nehraje. Kousla jsem se do rtu. Co mám říct? Pak jsem zavřela oči a zavrtěla hlavou. Pochopil. "Dobře." Proč mám pocit, že tenhle nic nehraje.



THE WILD ONES- ANDY

Takže takhle to bylo. Ji také unesli. Jsem rád, že aspoň někoho jsme zachránili.

Sedl jsem si ke stolu. Poslední dobou je toho víc než obvykle. Vzal jsem si papír a tužku a jen tak jsem načmáral kreatury těch barevných moc barevných přebarvených Killjoyů.

Chtělo by to nějakou dovolenou. Proč si tady v týhle zatracený pustině, kde se konají samé bitvy mezi dobrem a zlem, nikdo nemůže vzít dovolenou? To je na nic.

Postavičkám jsem dokreslil rohy a knírky. Rád kreslím, ale tohle žádná kresba nebyla. Jen si tak někdy u přemýšlení čmárám. Killjoys. Určitě jsou spojeni s F.E.A.R….

Z přemýšlení mě vyrušil Ashův hlas. "Andy? Hej, jsi tu?"

Vzal jsem čmáranici, zmačkal a odhodil pryč. Nesnáším ty pitomý Killjoys.

"Jo. Pojď dál." odpověděl jsem zachmuřeně.

Vešel do mého stanu. "Ani nevíš, co se stalo!" Byl nějaký veselý.

"Ne, to fakt nevím." obracel jsem oči v sloup. Ať je to aspoň něco užitečného. Prosím.

"No, ta Pony… Myslím, že se jí líbím." usmál se a sedl si.

No bože, už zas? Tázavě jsem na něj pohlédl.

"Zavolala mě, tak jsme si povídali. Myslím, že to mezi námi celkem jiskřilo."

Nevěděl jsem, jak mám zareagovat. Prostě jsem se otočil k němu zády a potichu se smál jen, ať si toho nevšimne. Jo, no, prostě Ashley. Zajímalo by mě, jestli to "jiskření" nebylo jen z jediné strany a to z té jeho. Vybavil jsem si tu Pony, jak utíká před Ashleym se srdíčky v očích jako v nějakém animáku. Zasmál jsem se trochu hlasitěji.

"Proč se směješ?" zeptal se podezíravě.

"Ehm… to nic, jen, jen tak. Ehm… vzpomněl jsem si jak, jak, hm, jak CC zakopl a zničil celý stan." Když jsem si na tohle vzpomněl, opět jsem se zasmál. Ashley taky.

Zavrtěl jsem hlavou. Teď není čas na nějaké blbosti! Měli bychom se soustředit.

"Dobře, takže, chceš ještě něco?" zeptal jsem se. Otevřel ústa a chtěl něco říct.

"Něco dů-le-ži-té-ho?" rychle jsem ho zarazil, než stačil říct zase nějakou blbost. Zmlknul a zatvářil se uraženě. "Tak dobře." Otočil jsem se k odchodu. "Jdu svolat ostatní z tábora na poradu." Podíval jsem se, jestli mě vůbec vnímá. "Jdeš taky, Romeo?" Usmál jsem se. Tuto poznámku jsem si nemohl odpustit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.