Prophesy our way - 1

26. srpna 2014 v 19:29 | Killing Happyness & Psychotic Hunt |  Prophesy our way
Ahoj lidičky a jiní tvorové! Tak tady máme 1. díl. Je napsaný z Andyho pohledu. Snad se bude líbit. ^^



THE WILD ONES- ANDY
Slunce nesnesitelně pálilo. Cesta se zdála být nekonečná a pořád stejná. Země byla popraskaná od žáru slunce. Zdejší krajina byla opravdu jako mrtvá a úplně stejná. Náhle jakoby něco černého bylo v dáli. Přibližovalo se to, po chvíli se ukázalo, že je to něčí silueta. Byla to silueta únavou a sluncem zmožené malé holky, která se div plazí po suché prachovité zemi. Když už jsem na ni pořádně viděl, zjistil jsem, že je celá od krve. Slepovala ji kudrnaté vlasy, které ji zavázely v obličeji.
Skleněné oči podlité krvi hladově sledovali něco v dáli. Ohlédl jsem se, ale nic tam nebylo jenom já, ale mě si vůbec nevšímala. Rozběhl jsem se k ní a chtěl ji nějak pomoct. Už jsem byl skoro u ní. Ani nevzhlédla, jen se občas pokusila vstát a jít kousek vzpřímeně. Pokaždé se ji však podlomily nohy a ona upadla. Nemohl jsem sledovat jak se ta holka tak trápí.
Chtěl jsem jí pomoct. Přišel jsem až k ní a chtěl jí zvednout a pomoc vsát. Ale když jsem se jí dotkl mé prsty jako by byla vzduch. Anebo spíš jako bych já byl vzduch. O krok jsem ustoupil a sledoval co se děje. Za chvíli to vzdala a opět se začala plazit dál. Pak omdlela vysílením.
S trhnutím jsem se probudil. Zíral jsem do prázdna, snažil jsem se vzpamatovat. Co to bylo? Noční můra? Těžko sny se mi už nějakou dobu nezdají. Není pro ně nikde místo. Vize? Jedině. Co ale znamenala? Zraněná, vyprahlá a vysílená holka někde v pustině. Třeba je to důležité, ale jak? A i kdyby tahle pustina je snad nekonečná, pravděpodobně ji ani nenajdeme a jestli jo trvalo by to dny. No tak! Nesmím to vzdávat! Musíme ji najít. A to co nejdřív jinak to už dlouho nevydrží! Musíme se alespoň snažit. Měl bych to říct ostatním. Ať už to je důležité nebo ne musíme jí pomoct. I kdybych do toho šel sám. Nenechám nikoho zemřít a už vůbec ne bez pokusu o záchranu. Ale jak bych ji měl najít? Venku v pustině Zatraceně Andy! No tak! Mysli! Musí tam být něco… Přece… Alespoň nějaké detaily, které by usnadnily pátrání. Ještě jednou jsem si to přehrál v hlavě. Nechtěl jsem nad tím zbytečně dlouho přemýšlet.
Vstal jsem a vyběhl ven, cestou jsem potkal pár lidi. Naznačil jsem jim, ať jdou se mnou, že jim to pak vysvětlím. Stál jsem společně s ani ne deseti dalšími v oslnivém slunečním světle. Přesně jako v té vizi, až na to že tu ta holka nebyla.
"Andy o co jde" zeptal se jeden "Já... Tady... Někde... Ona..." Koktal jsem, nevěděl jsem co říct první. " Klid, pomalu." povzdych jsem si měl pravdu " Měl jsem další vizi" Většina vyvalila oči "Jakou" chtěl jeden z nich vědět " Byla tady zraněna holka, celá od krve. Vypadala, že jde z posledních sil." "Kde?" naléhal " Já nevím, bylo to někde v pustině" "To nám moc nepomůže" povzdechl si "Nic kolem nebylo, ale vypadala jako by za něčím šla" snad to pomůže. "Musíme hledat krvavé stopy. Bude to někde, řekl bych, kde nic není." Zamyslel se "Nevíš, jakým směrem šla?" " Bylo před polednem. Řekl bych, že na východ" "Dobře máme čas do poledne. Myslím, že míří k nám, pokusíme se ji jít naproti" bože jak já obdivuju Ashleyho organizační schopnosti. "Nic jiného už jsi neviděl?" zeptal se Jake. "Ne, jen tu zraněnou." Odpověděl jsem. Jake přikývl. Rozhlédl jsem se na lidi kolem sebe. Kromě Ashleyho a Jakea tady byl taky Jinxx a dalších pár rebelů, které jsme kdysi zachránili nebo se k nám prostě připojili. Jen někdo tu chyběl… Christian. Za námi se ozval něčí hlas. Všichni se otočili. Jako na zavolanou CC! Pousmál jsem se. "Co se stalo? O co jsem přišel?" Přiběhl spěšně a protlačil se k našemu shromáždění. Zase zaspal… Celý on. Jinxx zakoulel očima a zachovával vážný výraz. "Zase pozdě. A uprav si tu vestu! Máš ji naopak." přesně proto jsme mu kdysi vymysleli přezdívku 'Mama Jinxx'. CC si otráveně upravil vestičku a zase začal vyzvídat "Tááák… Co se to tady řešilo?" "Andy měl vizi, zkráceně jdeme hledat nějakou holku v pustině" Ujal se toho Ashley. "Už bychom měli vyrazit" navrhl jsem. "Tak na co ještě čekáme?" Ozval se opět vesele CC. Mám rád ten jeho věčný optimismus. Všichni tam ještě chvilku postávali a pak se odešli připravit na cestu. Rychle jsem se vrátil do mého stanu. Vzal jsem si dýku a lahev s vodou a pospíchal ven. Ostatní už čekali. Rozdělili jsme se do čtyř skupin. A šly jsme hledat. Já, Ashley a CC jsme se vydaly přímo od tábora na západ. Šli jsme, rozhlíželi jsme se kolem, ale nikde nic nebylo. Slunce bylo stále víš a víš. Začínal jsem stresovat. Co, když bude pozdě. Co, když se něco stane. Co, když… "Heeeeej tady!" Ozvalo se hlasité volání, které přicházelo zleva. Prudce jsem se otočil a viděl Jinxxe jak splašeně mává ve vzduchu rukama "tady! Andy dělej!" Vyměnili jsme si s Ashleym a Christianem pohledy a co nejrychleji utíkaly za Jinxxem. Konečně jsme byli u něj. Byla to ona. Hnědé kudrnaté vlasy slepené krví. Vlastně byla celá od krve a měla samé modřiny a rány. Její bezvládné tělo leželo na tvrdé zemi. Všichni jsme si vyměnili pohledy. Nikdo nepromluvil. Klekl jsem si k holce a snažil jsem se zjistit, jestli je naživu. Konečně jsem na jejím zápěstí nahmatal puls. Nejdeme pozdě! Zvládli jsme to! V duchu jsem jásal. Ale ještě nebylo vyhráno. Teď ji musíme donést do tábora a ošetřit ji. Zvedl jsem ji do náručí a postavil jsem se. "Je živá." Řekl jsem klukům. Přikývli a oddychli si, že jsme přišli včas. S Jinxxem jsme se vraceli do tábora, zatímco Ashley s Chrisem šli o úspěchu uvědomit další skupinky. Cesta byla celkem dlouhá, ale byl jsem rád, že jsme ji našli a že je naživu. Když jsme konečně dorazili, odnesl jsem tu holku do hlavního stanu a položil ji na lehátko. Jake se celkem vyzná v lékařství tak snad brzy přijde. Sedl jsem si a přemýšlel. Co se jí asi stalo? To jí někdo takhle zmlátil? A kdo by to byl? A taky proč?- Zdálo se mi to nebo se pohnula? Ano, vážně se pohnula. Otevřela oči. Probírala se. Zamrkala jako by ji i to způsobovalo bolest, a rozhlížela se kolem. Úlekem málem vyskočila z lehátka. Vypadala zmateně a vyděšeně. Nedivil jsem se jí. Probudí se a neví kde je a určitě se bojí, že jí zase někdo ublíží. "Klid. V klidu. Jen klid. Neboj se, tady jsi v bezpečí." Snažil jsem se jí uklidnit. Podal jsem jí vodu "Určitě máš žízeň…" Lačně všechnu vodu vypila tak jsem jí dal další. Po chvíli už otevřela ústa, aby promluvila. Ale vyšlo z ní jen slabé zachraptění. Zakašlala, ještě se napila a zkusila to znovu. Tentokrát se to povedlo. "K… Killjoys." Řekla stále slabým hlasem a opět upadla do mdlob.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wretched-and-divine-bvb wretched-and-divine-bvb | Web | 26. srpna 2014 v 19:56 | Reagovat

krásný :)

2 Psychotic Hunt Psychotic Hunt | Web | 26. srpna 2014 v 21:36 | Reagovat

Děkujeme ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Don't be afraid of clowns.
They are not a psychopaths.
They don't laught when they kill you.
It's only mask.